Asi tak by se dal nazvat okamžik, když na scéně divadla se odehrávalo trpení za účel tvoření. I mi nahoře trpěly a zároveň tvořily... tedy jistá část uvaděček ... řekněme, mi starší a jinak hendikepované.
Zatímco, tam dole na scéně, se tomu říká velké umění velkých herců, v našem případě se tomu říká, ruční práce domácích puťek.
Abyste tomu rozuměli, hrála se Hlava Medúzy, kde spisovatel nutí svoji ženu k nevěře, neboť když trpí, tak píše. Mezitím jsem já háčkovala a Jana vyšívala, a taky jsme u toho probraly veškeré ústrky života.
Rozdíl mezi našim představením, je asi v tom, že dole jim tleskali a mi jsme si vyslechly pouze uštěpačné poznámky o kroužku pro tvořivé dívky.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat