Den jak z říše pána snů aneb obrázky z písku

Začalo to malou noční můrou ... ujela mi tramvaj. Když jsem s posledních sil vybíhala schody na nádraží, tak na nástupišti čekali už jen Muminek a ET ... a taky díky bohu vlak.
Káva, kterou pro mě ti dva šťastlivci měli, mě přivedla jakžtakž zpět k životu a výlet mohl začít. Stromy - domy ubíhaly za okýnkem, když přišla usměvavá průvodčí, aby s námi zalaškovala na téma: "Tenhle vlak, ale ve Zbirohu nestaví." Poté radostně odhupkala do vedlejšího kupé a my začali uvažovat, jestli to znamená, že nám pouze přibrzdí. Toho nakonec nebylo třeba, neboť jsme jeli jen do Zdic ... trocha informačních šumů a hromadná vinna.
Počasí nebylo na výlet právě ideální. Opar, který zakrýval celý den krajinu a vzduch jimž se člověk musel vysloveně prodírat, nebyl právě příjemný, ale co by jste čekali v savaně.



Mumínek, jako vedoucí výpravy měl to štěstí, že mohl jet na slonu a občas popovezl i ET.



Já šlapala poctivě po svých. Brzy nám došlo, že se sloní rychlostí autobus ze Žebráku nestihneme, a tak došlo k "malým" úpravám trasy. Zkrácení nebylo nijak markantní, jen asi polovina plánované trasy. Tak "nečekaně" nabytý čas navíc jsme tudíž proseděli v zahrádce u hospůdky Fata morgána, kde se podávaly hlavy zabloudi vších Evropanů za tance domorodého obyvatelstva.



Občerstveni jsme vyrazili dále po červené, cestou nás pro rozptýlení ET zásobovala hádankami. Jedna za všechny.
Jedete v červeném autě konstantní rychlostí, za vámi letí vrtulník ve stejné výšce a vedle vás běží kůň stejné velikosti jako je vaše auto. Co uděláte?
Blízko civilizace jsme narazili i na několik šelem kočkovitých, ale daly se celkem snadno uchlácholit drbáním pod bradou ... ne nadarmo jsem lovec Pampaliny.



Na konec cesty jsme dobyli hrad Točník a z důvodu blížícího se monzunu vynechali dobývání hradu Žebrák. Muminkův slon uznal, že při dobývání při nás stál anděl strážný, neboť obyvatelé hradu opomněli zavřít hlavní bránu.



Do městečka Žebrák jsme došli včas a v místní cukrárně občerstvili svá znavená těla.
Co dodat na závěr, snad jen to, že naše safari proběhla celkem úspěšně, nikdo nebyl roztrhán divou zvěří, nikdo nebyl sněden domorodým obyvatelstvem a všichni se vrátili šťastně domů.