Světy kolem nás

Nikdy jsem nepochopila, proč se festival Jeden svět jménu právě takhle, já to spíš vnímám jako tisíce světů v jednom ..., ale kdo jsem já :)
Letos jsem zvládla tři projekce, a to je na mě až dost. Některé mě zklamaly, ale lze vůbec mluvit o zklamání, když u těchto dokumentů je důležitější "o čem" než "jak"? Možná ano, pokud vám nezúčastněným hlasem někdo, komu už na věcech kolem nezáleží, předčítá správu o znásilnění, je mnohem větší předpoklad, že i vy přistoupíte na hru, že je to "normální". Chceme prostě vidět svět lepší, a tak je prostě jednoduší přidat se k onomu předčítači.
Nejvíc mě oslovil film Pizza v Osvětimi, pro svoji syrovost, s kterou byl nabídnut pohled na mezigenerační rozpor mezi otcem, který prošel koncentrákem a dětmi, kterým tato zkušenost chybí. Láska nebývá založena na vzájemných prožitcích a pochopení, ale na přijmutí toho druhého jaký je.