Na Palubu

Abstinenční příznaky bývají různé, podle toho na čem jste závislí. Pokud jde o závislost na hraní deskových her, jsou příznaky takovým malým průřezem všech možných závislostí: třes, únava, halucinace, nespavost a jiné. Jsem slabý jedinec, náchylný ke všemožným svodům, a tak jsem podlehla ET naléhání jít si zahrát.
Zpocená, rozcuchaná a jak říká kolegyně "jurodivá" jsem po hodině jivu dorazila na tramvaj s 20 minutovým zpožděním. ET však statečně čekala ... možná proto, že sama by mohla tak hrát akorát pasiáns.
Klub Paluba je ukryt nedaleko Anděla v temném a nehostinném dvoře ... tak to vypadalo, když jsme nejistě vstupovaly do temného dvorku. Dveře samotného klubu jsou opatřeny zvonkem a přesně, jak v pohádce Sůl nad zlato, jsem po zazvonění skočila do úkrytu za útlá ET záda a nechala to na ni. Přivítala nás z Deskohraní známá směs vůní z toustů a nevětraného vzduchu. Usadily jsme se k jednomu stolku a přidaly se tak ke skupinkám nevnímajících, přihrbených postav. Jelikož jsme byly jen dvě, začaly jsme známým Ubongem. Pak jsme přešly na Rattenscharf. Móóóć dobrá hra, jde o hamouňení potravy, takže nemám konkurenci. Pak už nás do chladné noci vyhnala zodpovědnost a představa ranního vstávání.
Jedna věc je jistá, nebyly jsme tam naposledy, jen si příště vezmu gumáky, abych si na záchodě nenabrala do bot.