pátek 28. prosince 2007

Vánoční řádění

Kdo mě zná, tak ví, že je těžké mi vyvrátit představu o tom, co lidé očekávají od Ježíška. Já totiž žiji v přesvědčení, že ručičkama upatlaný dárek potěší křehkou lidskou duši víc, než něco moc drahého, moc úžasného a moc toužebně očekávaného.
Díky tomu jsem už věnovala své pekařské výroby, které se daly jíst pouze když se máčely dost dlouho v čaji, ozdoby z vizovického těsta které se rozpadly, atd. Většina věcí však došla bez úhony svých nových majitelů ... musím říci, že má rodina i kamarádi jsou skutečné osobnosti, neboť mi to nikdy ještě nehodili na hlavu.
Letos to odnesly skoro všichni stejně. Přátelům jsem totiž nasněhulákovala a rodince napytlounovala.
Tak tohle jsou sněhuláčci a sněhuláci...



























... a tohle jsou Pytlouni. Pytloun je pták, který vrchem papá pytlíky a spodem je kaká ... vždyť to znáte, máte to také tak.

2 komentáře:

Nikie řekl(a)...

pshaw, všem závidějícím počestně hlásám, že jsem majitelkou jednoho andělsky bílého (nebo sněhobílého? :) sněhulajdy. Po stromečkem se objevil i s elegantně upravenou červenou šálou, leč nezabránila jsem krádeži v rodině a šála zmizela. Můj loňský vánoční dárek - Krtek cestovatel se totiž rozhodl, že v letošním roce už nebude Beskydské pohoří obrážet v mé zapůjčené rukavici. Vyžádal si čepici a šálu a rukavice - no prostě parádník. Nejprve, že prý by byla dobrá bílá, ale jakmile zřel krásu a údernost červené šály, tak měl můj malý sněhuláček holý krček. Krtek je teď velký frajer, šála mu ladí s červeným nosíkem a svou novou garderobu (bílou čepici a rukavice + červenou šálu) předvedl už 1.1. na novoročním výstupu na Ostrý v Beskydech. Zdravím autorku červené šály a dodatečně za Krtka děkuji.

Greta řekl(a)...

no, já bych jen chtěla oznámit, že darované perníky změkly a jsou výborný, zrovna je tu požíram...