čtvrtek 6. prosince 2007

Mám pověst nenažrance

... a šíří se dál jako oheň.
Vidím-li jídlo, dané všanc davu, oči se mi rozzáří a jako Pavlovův pes začnu slintat ...
Jeník nás dnes obdaroval čokoládovými bonbónky, které neměly chybu. Jen málo který muž dokáže uspokojit tolik žen najednou jako Jen. Poté co jsem mu napsala o mé kapičce potu, která my s kápla z nosu do výstřihu, vtrhl do kanceláře hodlaje mi jí osušit. Jen co jsme zažehnali onu kapku (ve vší počestnosti), vtrhl do kanceláře Ondra, aby mi věnoval půlku svého pendreku, neboť můj bernardýni pohled, který jej provázel včera, když opouštěl knihovnu s touto pochoutkou byl asi vskutku nepřehlédnutelný.
A tak tu čekám, upírám pohled na dveře ... snad mi ještě někdo něco přinese, haf.

1 komentář:

Veronika řekl(a)...

no jo Jen a Ondrejek - spasa mistni knihovny :). Jeden se svym uzasnym sexy vzrusivym hlasem, o nemz se mi dodnes zdava :)....pamatujes si Petul, na tu prihodu, jak Jenik hlasil v rozhlase a ja u toho byla a jak jsme mu to chvalili...? a ja pak povidam, ze uz musim jit a Jen me premlouval, at jeste 4 minuty pockam...nacez jsem koketne odvetila, ze jeste 4 minuty a Jenda dnes nespi doma :)))) To byly casy.
a Ondrejek se svymi zlatymi vlasky a neznym pohledem romantickeho rytire, ktery pamatuje na narozeniny vsech knihovnic, nosi jim prekvapenicka a hycka je ve sve pozornosti - jo to jsou knihovnici!