Uzamknutím blogu jsem vyvolala nápor e-mailů, což mě dost překvapilo, takže malá změna. Tímto hlásím, že s psaním blogu končím. Ne že bych nechtěla pokračovat, ale jak my někdo v poslední době vytýká, jsem starý pesimista a má pravdu ... tak proč o tom ještě psát :)
Ve skutečnosti jde o to, že mám stále větší potřebu psát o svých pocitech, ale to se skutečně na veřejný blog nehodí, a tak jsem si pořídila blok papírový :))
Důvod proč blog nechci smazat je ten, že tam mám uložené různé odkazy, které jinde nemám a proto jsem využila tu možnost uzamknutí. Takovou práci mi to dalo najít to a teď abych to zrušila. Prostě ho tu nechám viset, pro případ, že byste si například chtěli upéct ty čokoládové sušenky.

Byt XI.

Pokoj ...

Byt X. - sousedi

Pode mnou v suterénním bytě bydlí dva pánové. Zatím si nejsem jistá jejich vztahem, ale ten jeden je takový drobný s vysokým vyčítavým hláskem a s potřebou neustále mluvit. Druhý je plešatý a mohutný. Co mohu s určitostí říci je, že máme velmi odlišný vkus na hudbu.
Hned první noc jsem celá zoufalá ležela na Matyldě a poslouchala jak jakási diva zpívá o lásce a zradě ... celkem jsem píseň slyšela 3x. Při druhém opakování jsem si říkala že vstanu, vytáhnu tu lahev červeného a ve své oranžové noční košili s oslíkem půjdu dolu a navrhnu vyřešení srdce bolu, abychom už konečně mohli jít všichni spát.
Nešla jsem, ale od té doby je slyšet: "Góóóĺ!!!!!!!!!" ... fotbal vše vyřešil.

Byt IX. - okno

Chtěla bych být sklenářem.
V prvním sklenářství začínali pracovat o 9 a o 15h už končili, v druhém mi po telefonu slíbili, že se ozvou až se vrátí auto z výjezdu a pak u mě budou v cukuletu ...nikdy se už neozvali. Do třetího jsem donesla rám sama a sama jsem si okno odnesla, a pak to odnesly mé ruce. Dvě hodiny jsem ležela a přemýšlela jestli s nimi budu moci ještě někdy hýbat a jestli dám ještě někdy prsty k sobě.

Byt VIII. - domácí štěstí

Po dvanácti letech co žiju v Praze se na mě přijela podívat maminka:

"Já si nic jiného nepřeju, než abys byla trochu spokojená."

Zajímalo by mě, kde se vzala ta myšlenka, že byt = spokojenost.
Od té doby co ho mám, jen brečím :(

Byt VII. - bude nás víc ...

... nebudeme se bát vlka nic

Samolepka od Majestick. Kočička na balonku :))



Vlevo jedny nově natřené futra ... na zeleno.

Byt VI. - doufání

Situace se zlepšuje.
Kotíci pomalu vylézají a s mojí podporou objevují svůj nový domov.
V případě nouze je vždycky kam zalézt :)

Byt V. - první dva zoufalé dny

Zoufalství, zoufalství a ještě větší zoufalství.
Kotěnka vrní jak šílená a drží se mě jako klíště. Artík zalezl do domečku a odmítá vylézt.
Nejedí a ani nepijí ... druhý den večer jim dávám vodu injekční stříkačkou.
Každých pár minut se ozve dunění ... metro.
Pod kuchyňskou linkou jsem objevila šváby, shnilé potraviny a bobky nějakého hlodavce.
Ze stresu mi co půl hodinu teče krev z nosu. V mezičase brečím, ležím na Matyldě, jediném mém majetku, a zírám na lampu.

Byt IV. - kulový běs

Plán:
Pátek: Velké stěhování malých věcí
Během dopoledne douklidím nový byt, odpoledne zabalím a večer s Petrem, Zuzankou a jejich autem těch pár věcí převezeme.
Sobota: Malé stěhování velkých věcí
Dopoledne úklid starého bytu, odpoledne převoz Matyldy (matrace) a pračky.
Neděle: Nenásilné stěhování kotíků
Douklidím a kolem poledne zabalím pomalu kotěcí věci a pomalu nalákám kotíky do přepravky.

Realita:
Pátek: Velké stěhování velkého množství zbytečných krámů
Během dopoledne se mi podařilo vytřít zadní pokoj, znovu objevit jedno okno a jedno rozbít. Maruška se hrdě postavila tváří tvář kuchyni. Odpoledne jsem skutečně zabalila těch "pár" věcí a večer jsme je přemístili.

Balící matka = zoufalý Artík


Pár věcí ... haha

Sobota: Malé stěhování velkých věcí s mnoha komplikacemi
Uklízela jsem uklízela a nikde to nebylo vidět. Převoz nám okořenil pan domácí a jeho obsese (všichni zloději z Prahy čekají na jeho prahu a škemrají: Smolíčku Pacholíčku otevři nám svou světničku, jen dva prstíčky ...). Povolilo mi dno krabice se sklem.
Neděle: Násilné stěhování kotíků
Neuklidila jsem nic, okna jsem nechala rozmytá a musela věci i kotíky zabalit během 15 min. ...už nikdy více se nenechám takhle vyprudit, chouďata z toho byli úplně vedle.

Byt III. - malování ...

... aneb jak žlutý pokoj proměnit v zelený.
V obchodě s barvami si mě pán už pamatuje. Možná proto, že jako jediná na sobě nemám montérky od barvy a taky jako jediná nevím co chci ... hrát si na ženu v nesnázích vážně nemusí.

Pár drobností, na které je nutné si dát pozor:

• plocha bytu není pro množství barvy nijak důležitá, důležitá je plocha natírané plochy
• na odnesení 30 kg barvy ve 3 kbelících, válečku a tyče si někoho pořiďte
• pokud se vám zdá, že malba vypadá strašně, nevěšte hlavu, po uschnutí to tak hrozné nikdy není
• pokud to hrozné je i tak, dám vám spojení na kreativní četu z divadla, Pavlína má fialovou předsíň s puntíky a hvězdičkami, v tom se leccos ztratí
  

Malovat mi pomáhala Anča a má na tom opravdu velké zásluhy. Dokonce života se jí budu klanět.
Ani jedna jsme s malováním neměly zkušenosti, takže první tahy válečkem v nás vyvolávaly pocity šílenství.



Po bílém základu následovala zelená. Už jste někdy byli v hospodě III. cenové, která poslední malování zažila za Franze Josefa?



Konečný výsledek. Jupííí, pšeničné pole na začátku léta :))

Byt II. - výměna zámku

Výměna zámku je nutná, pokud nechcete aby spal někdo ve vaší postýlce a jedl z vašeho talířku.
Nejdříve jsem výměnu probrala s tatínkem po telefonu, pak s panem domácím, tzv. předváděcí akce a nakonec jsem vyrazila na nákup.
"Dobrý den, co pro vás mohu udělat?"
"Potřebovala bych obyčejnou fabku 30 x 35."
Do tohoto okamžiku standardní nákup, ale to bych nebyla já, abych celou situaci nevylepšila.
Chtěla jsem ještě nějaké klíče přidělat. Ve snaze co nejrychleji vytáhnout klíč z kapsičky* u batohu, jsem katapultovala tampón přes celý obchod. Pán byl skvělý a předstíral krátkozrakost, nechal mě ho sebrat a pak jsme v klidu pokračovali.
Zámek jsem pak vlastními silami opravdu vyměnila a k mému údivu se ještě stále mohu dostat do bytu i z bytu.

*Kapsička obsahuje šestery klíče, nitě, náušnice, drobné, nůžky, metr, šroubovák, vysypané sirky a také tampóny.

Byt I. - klíče

Dostat klíče od bytu není jen tak. Je to totiž okamžik, kdy se pocit, že si kupujete celkem zachovalý byt změní na pocit, že už není cesty zpět a jak je možné, že jste si těch vad na kráse nevšimli předtím. Prý je to normální a tak už se tím netrápím.

Dnes jsem tu rudá až za ušima

Co ty ženské nečtou, právě tu jedna zralá padesátnice vracela knihu Když si žena splete kozla, předtím paní šatnářka - důchodkyně Daň z orgasmu ... doufám, že mě to za pár let nečeká, i když kdoví, teď jsem dočetla Špičkou jazyka od Sarah Waters.

Je to velmi čtivá kniha a nesnaží se být pikantním dílkem. Jak napsala naše lektorka: Dobré, kdo čeká pouze skandální román bude zklamán, naštěstí.
Prostě a jednoduše, náhled na lesbické vztahy v Anglii za vlády královny Viktorie. Doporučuji.

Nový přírůstek ...

... z malovací kavárny.
Je zvláštní, že na mých výrobcích je vždy vidět tu ruční práci :)



Sestry dílka sem nemůžu dát, mám jen rozmazané fotky a ne a ne zaostři :))

Byte, bytečku, kdo v tobě přebývá

... koupě bytu je něco, čemu se vyhýbám asi tak 4 roky, protože:

• nesnáším dluhy
• jsem na to sama
• je to strašného papírování
• nikomu nevěřím
• žádný byt se mi nelíbí
• MÁM Z TOHO STRAŠNÝ STRACH

Tak jinak ... koupi bytu jsem se vyhýbala asi tak 4 roky a moc dobře jsem věděla proč ... zítra jsi jdu pro klíče.

Hoďte na něj deku

No, ona to vlastně ani není deka, je to jen přehoz přes postel. Kostky jsem sbírala snad deset let. Jde vlastně o zbytky látek určených k čištění strojů, ale já jsem je taťkovi úspěšně kradla a motala jsem do nich trička při sypané batice. Proto tolik různobarevných kousků, které tak krásně schovají to nepřesné šití ..., ale já jsem se nesnažila o patchwork, na takovou piplačku nemám dost trpělivosti.

Mám trochu strach o své duševní zdraví

O tomhle začínám vážně uvažovat.

Artík hrdinou

Tak tahle dopadl náš první výlet. Chtělo to hodně odvahy a hodně pokusů než se Artíček odvážil vyjít ven.



Když se otrkal, začal všude šmejdit jak smeták na prach. Nakonec jsem ho musela zahnat domů, neboť do vypadalo, že po mně bude chtít uzlíček buchet.

Jedna kniha - jeden film - jedno divadlo

hodnocení: skvělá - strašný - šlo to

Zlodějka knih - Zusak Markus
Je to jako si zajít se smrtí na čaj. Sednete si a posloucháte. Hodiny utíkájí, ale příběh je tak strhující, že čas ani nevnímáte.
Děj se odehrává v době 2. světové války v Německu. Hlavní hrdinkou je dvanáctiletá Liesel, která má stále v patách Smrt, což v té době nebylo asi nic tak neobvyklého. Smrt má v knize (i v životě) vždy poslední slovo, nedochází tak k žádným neočekávaným zvratům. Také je to tím, že již dlouho předem vám vypravěčka s kosou (představa, která jí hodně baví) občas něco prozradí ... v časových souvislostech není příliš důsledná, asi se bojí, aby to s vámi pak nešvihlo a ona neměla práci navíc.
Kniha na mě nepůsobila nijak smutně či depresivně, možná proto, že se smrt nezdála tak ... nevím jak to říct :(
Trochu se mi z toho ztratila ta zlodějka, ale alespoň budete mít důvod si to přečíst.


Vejdi do prázdna
Ten název se k dílku hodí, i když Gaspar Noé to myslel asi trochu jinak něž já. Celou dobu jsem totiž měla pocit, že film je o ničem. Celé 2 a 1/2 hodiny jsem hledala smysl celého toho barevného kolotoče.
Drogová závislost (pobavilo mě to znázornění, stačí si sundat brýle a nebo se dívat na spořič obrazovky) a dealerství jsou tam jen takovým odrazovým můstkem k reinkarnaci podle Tibetské knihy mrtvých, takže jakýsi život mezi smrtí a novým životem.
Důležitý je tam prvek lásky, který je tu však předveden jako patologické vztahy kořeněné sexem (toho je tam skutečně dost) a danému slibu, který s tou láskou souvisí.
Příběh je však dost očesaný, taková kostřička, skutečných herců nebylo třeba (stačilo mít jen odvahu ukázat všechno a ze všech stran), trochu sterilní (i přes velmi naturalistické scény potratu, atd.) a barevné (tak na zánět spojivek).
Celé to končí takovým trapným šmírováním soulžících párů v hotelu Love (prostě bordel) a nalezením té správné osoby k novému početí ... a hurá na svět!!!
Poznámka na závěr: Pokud chcete po hlavní představitelce, aby hrála go go tanečnici, tak jí to nejdřív naučte.
Mimochodem na Csfd to spóóóustu kladných ohlasů, takže jsem asi první komu se to nelíbí ... někdo musí být první :)

Lulu
... jméno hlavní představitelky, ale klidně jí říkejte třeba Evo.
Scéna v podobě bílé krychle se mi líbila, téma hry podle Franka Wedekinda se mi také líbilo, jen mi to přišlo strašně zkratkovité a tím i působící neosobně. Tereza Voříšková mě mile překvapila, to jsem nečekala. Je pravda, že jsem čekala něco víc strhujícího, ale ani v Komedii není vždycky posvícení. I přesto se mi to líbilo, slovo unešená však použít nemůžu.
Jestli jste na tom někdo byl, můžete mi osvětlit postavu v bílém? ... svědomí?

Čtenáři jsou někdy skutečně kouzelní