Byt V. - první dva zoufalé dny

Zoufalství, zoufalství a ještě větší zoufalství.
Kotěnka vrní jak šílená a drží se mě jako klíště. Artík zalezl do domečku a odmítá vylézt.
Nejedí a ani nepijí ... druhý den večer jim dávám vodu injekční stříkačkou.
Každých pár minut se ozve dunění ... metro.
Pod kuchyňskou linkou jsem objevila šváby, shnilé potraviny a bobky nějakého hlodavce.
Ze stresu mi co půl hodinu teče krev z nosu. V mezičase brečím, ležím na Matyldě, jediném mém majetku, a zírám na lampu.