Původně jsem měla v plánu jít ze Skryjí do Zvíkovce, ale tihle dva lenoši mi jí prodloužili o trasu ze Slabce do Zvíkovce. Bylo krásné podzimní počasí, šlapala jsem zdatně ze všech sil a odměněna jsem byla večeří a štrúdlem od Petrovi maminky.
Slabce si říkají městys a ještě teď mi z toho zaskočilo sousto, pravděpodobně nedostačující počet obyvatel doplňují těmi to kráskami a krasavci.
Od Marka je to cesta přesně pro mě, po rovině podél potoka, pod korunami nádherných buků a dubů.
Ze Zvíkovce do Podmokel to u není po rovině, ale za to tam dbají o mrtvé. Ti totiž mají výhled na Berounku díky zábradlí, které nad údolím nahrazuje hřbitovní zeď ... také podle ukazatele, tam mají hospůdku.
Po cestě lze odbočit "k pokladu", ale jak pravila Zuzanka, proč se chodit dívat na nějakou díru, když už tam poklad není.
Za Podmokly se cesta svažuje zalesněným údolím ke Zbirošskému potoku, který nedaleko Skryjí ukrývá jezírko. Upřímně, je to pěkné, ale na to jak je slavné nic moc ... tedy pokud se "moc" netýká lidí.
Výlet to byl krásný a kupodivu jsem ho i přežila, což v tomto složení výletníku je vlastně zázrak :)
2 komentáře:
Nikie: my jsme si Skryjské jezírko obešli v létě z druhé strany - tj. nad vodopádek. A ve sluncem zalitém dnu, kdy jsme se brodili ledovou vodou - tak to mělo své kouzlo. A na náměstí v městečku mají dobrou zmrzku.
Hurá, hurá, Božence se s námi libilo. Hned to doma vyřídím a to by bylo, abychom ještě něco do zimy nevymysleli :)
Okomentovat