Bio a zasejc jenom bio

Tak nevím kde se všechno to bio náhle vzalo ... že by zemědělci byli tak pružní a místo pesticidů počali hnojit chlévskou mrvou?
Nevím, nedokážu si představit jak taková Olma přebírá od zemědělce mléko a on praví:
"Tak tuhle putelku jsem nadojil ručně u naší stračeny přímo na louce."
Nač hned být však takový pesimista, vždyť každý si pod bio představuju něco jiné ...
Včera mi odpadla angličtina, a tak jsem si říkala, že si před kurzem Batiky dojdu na kafíčko ... na bio kafíčko do bio kavárny. Hned za rohem otevřeli totiž nové bio cafe. Neodradily mě ani ceny, které jsou skutečně bio.
Vypadá to tam asi takto:
Moderní nekuřácký prostor v pastelových barvách dýchá novotou a podmanivá hudba obalamucuje vaši duši. Nechybí ani dětský koutek a na plazmové obrazovce se promítají obrázky ze života zvířátek ... měla jsem čest se sokolem žijícím v nějakém velkém městě. Toaletu jsem nevyzkoušela ... to mě vážně mrzí, tam totiž určitě nemají bakterie šanci.
U pultíku si vyberete a oni vám vybrané dají na činaný umělohmotný tác s ubrouskem a takovým tím reklamním papírem, chránícím tác před pokecáním. Na to vám postaví kafíčko v papírovém kelímku s umělohmotným víčkem a umělohmotnou lžičkou* - to nevadí, že s tím nikde nebudete pochodovat - a k tomu vám přihodí vybrané jídlo, vždy dokonale a sterilně zabalené v umělé hmotě. To celé si pak odnesete ke stolečku, zbaštíte a vypijete, aby jste poté před obřími kontejnery přemýšleli, jestli onen po voskovaný kelímek máte hodit do "papíru" nebo do "ostatní" ... a když do "papíru", tak jestli strhnout tu umělohmotnou etiketu s logem kavárny. Do papíru pak ještě vyhodíte ten nedotčený reklamní papír a do "plastů" to nepoužité víčko a lžičku. Vše pěkně ekologicky ... to se holt musí.
Tak nevím, ale kvůli jednomu kafi jsem vytvořila slušnou hromádku odpadu. Prostě nejsem "in" a vidno, tak ani "bio" ... miluju prostě takové ty věci jako odřený malovaný hrníček v divadelním baru.
Asi je problém ve mě, přišla jsem si tam jako v kavárně roku 2542, občas jsem se dokonce nenápadně rozhlédla, co kdyby vedle mě seděl nějaký marťan.

* nerozpustila se

Realita všedního dne

Tak jsem se včera připlazila kolem osmé domů a lidský pan domácí povídal kočičímu panu domácímu:
"Čičinku přišlo ti kanapíčko."

Vrrrrrrrr

Jedna ze základních věcí, co musíte umět nakreslit na konzervatoři je zmuchlaný hadr, ale tohle není hadr, tohle je knihovník Mkp.

Jak nebezpečné je psát blog, když vás čtenáři osobně znají

Je to vlastně něco jako dobrovolné přiznání bez mučení i k tomu co jste neudělali. No, a to všechno co napíšete se vám později vrátí ...
Čtenář mého blogu: "Co je to za herce?"
Já: ... přiblblý úsměv a zaryté mlčení
Čtenář mého blogu: "Tak kdo to je?"
Já: ... přiblblý úsměv a zaryté mlčení
Čtenář mého blogu: "Já je tam docela znám, tak mi to řekni."
Já: ... přiblblý úsměv a zaryté mlčení
... no a tak pořád z Vršovic až Na Slupi.

Tak já ti to tedy povím. Je to ....

, ale až někdy jindy, jo?

Bez Hannibala, ale se slonem ...

Tak by se dala nazvat procházka z Vršovic do botanické Na Slupi. Kolébala jsem se jak stará slonice a večer jsem měla pocit, že zdechnu.
Už se těším na čundr do Polska. Naivní představa, že každý den ujdu s nacpanou krosnou dvacet kiláku, mi přijde jak z vědeckofantastické literatury.

Nedokonalé, ale moje

Perníčky podle mě plní dvě funkce, a to funkci poživatiny a funkci dekorace.
... a tak se ptám, co asi plní za funkci ty mé.










Kdybyste to někdo nepoznal, tak jsou to perníková vajíčka. Na této adrese jsem se inspirovala jak těstem, tak zdobením ... uznávám, že zdobením jen letmo. Jestli byla inspirace těstem úspěšná se ukáže až za měsíc ... v nejhorším, je budu moci vydávat za "Trpasličí".
Už vím!!! ... funkce mých perníčku je ryze na rovině psychické ... je to něco jako antidepresivum a arteterapie v jednom ... tedy pro mě, pro ostatní je to spíš depresivum.
Pokud bych někoho z vás obdařila na Velikonoce perníčkem, věřte, že jsou dělané s láskou, i když k dokonalosti mají skutečně daleko.

Každý po svém

Znáte "bílý sex"? ... já moc dobře. Je to moje oblíbená forma sexu. Provozuji ji ráda a často. Jeden z toho bývá občas dost unavený, ale neomrzí se. Nebudu vás napínat, také se tomu prý říká "sex mužů po čtyřicítce", ale tomu bych tak moc nevěřila, neboť jedna slečna z divadla v poslední době jen září a vůůůůůbec si nestěžuje ... a to je její přítel dávno za zenitem mládí. Chytřejší a znalejší už to mají ... jde o papání. Pro nedovtipy jako je Meena ... lednice bývají bílé.

Každý z nás

... je tak trochu Dr. Jekyll a Mr. Hyde ... tedy nemyslím to doslovně, ale obrazně. Prostě jsou okamžiky, kdy se človíčkové chovají jinak v momentě, když je někdo na doslech a na dohled, od stejných chvil, kdy jsou sami.
Včera jsem například vyděsila lidského pana domácí, když jsem se zjevila v kuchyni s kočičím panem domácím v náručí. Vytřeštil oči a nejistě se zeptal: "Ty jsi tady celou dobu?" Odpověděla jsem, že "ano" a dodala ... neboť na něm bylo vidět, že přemítá, co v poslední půl hodině tropil ..., že jsme s Čičinkem háčkovali. Přiznávám se, že nevím co dělal, ale v žádném případě nic, co dělávám o samotě já ... to bych slyšela. Já si totiž zpívám, tančím, hraju si na Popelku, a tak nějak jsem někdo, kdo nemůžu být v životě. Ve snaze být dokonalou barovou zpěvačkou pěju ve svém brumendu Blue Velvet, rvu si srdce z těla a házím vlasy při napodobování Janis Joplin nebo plynule přecházím ze škubání boky při představě Travolty v Horečce sobotní noci do něžně labutě ... a přitom všem dokážu uvařit bramboračku a vyprat spoďárky tak nějak s větším potěšení.
Když jsem to říkala večer paní domácí tak se pousmála (dost škodolibě) a prohlásila: "Třeba tu běhal nahý". Tak to vážně nevím, ale je pravda, že občas také pobíhám jen tak.

Prostestní nóta

Šklíba nedávno psala, že má co do činění s jedním z Oh Bohů ... dobře jí tak, nemá pít ... ale co já chudák, kde je můj Oh Bůh když ho potřebuji? ... tedy spíš Bohyně.
Asi pošlu za nás ženy protestní nótu stvořiteli Oh Bohů a budu se dožadovat nápravy, neboť kdo jiný než mi ženy každý měsíc zvoláme: "Oh Bože, už zase?"

Co třeba nějaké návrhy na jméno Oh Bohyně?
Třeba ...

Nějak přecumlíkováno

Nevím co s tím má sv. Valentýn společného, že jednou za rok všichni vyrazí ruku v ruce ven a házejí po sobě rozněžněné pohledy ... a ne jako obvykle předměty denní potřeby.
Nejlepší jsou však ty kecy typu: "No jo, nikoho nemáš, tak to neuznáváš." Možná nikoho ... tedy určitě, nač dělat fámy ... nemám, ale vážně mi vadí, když mě slečna v metru rýpe růží do oka, při snaze ukousnout partnerovi ucho ... co je však nejhorší, všichni včera vyrazili na pohár do Světozoru ... a do toho mi už něco je.
Ať si jdou se ocumlávat pod Máchu na Petřín, Světozor je můj.

Je mi nějak těžko

Největším břemenem na světě je bytost, kterou jsme přestali milovat.
Sheridan

Zajíc v pytli

Koupily jsme stan ... kterému od začátku říkáme "zajíc v pytli", neboť jsme ho neviděly postavený. Prostě ženská logika zapracovala, a tak nám stačilo, že byl lehký, pro dva a malý. K tomu zapracovala výrobcova logika ... vždycky se dá tvrdit, že to bylo snad jasné nebo k tomu patřilo něco, co vy jste ztratili.*
Včera nastal večer s kouzelníkem, jehož vrcholem mělo být vytahování zajíce z pytle ... a tak jsme ho rozbalily. Jenže milej zajíc nebyl celý, chyběla mu kostřička**. V tomto stanu se totiž místo tyček používají teleskopické hůlky, což se dočtete na prdi papírku, který je dobře ukryt v útrobách zajíce.

No, tak to vypadá, že si budeme muset koupit hůlky.

* S tím mám teď bohaté zkušenosti, neboť jsem reklamovala telefon a jediné co s ním mohu udělat je, že ho hodím z okna a ze záručního listu si umotám cigarety.

** Chtěla jsem napsat, že bych vykoštěn, ale to by bylo skutečně drsné.

Musím najít nový slovník

Chodím na Seznam do slovníku každou chvíli, ale nedělá mi to dobře. Vždycky na mě vyjuknou titulky článků a mé šilhavé oko zaznamená i to, co je na druhé straně stránky.
Takže dnes jsem se mimochodem dozvěděla: "Do důchodu v 65 letech" ... pravděpodobně nohama napřed, a že (to se mi moc líbilo) ... "Backham políbil fanynku, ta obratem omdlela" ... nedivím se, kdyby políbil mě, bylo by tam: "Backham políbil fanynku, ta obratem zemřela ... hrůzou".
To na stránkách "Slovníku cizích slov" mají pouze upoutávky na knihy, ale zase tam lovím slova jako: antropomorfizované.

Dám si inzerát ...

... tentokrát do rubriky "Práce". Bude vypadat asi takto:
Hledám zajímavou a kreativní práci. Znalosti: Žádné. Slušný plat a chování podmínkou.

Nikdy neříkej, že něco umíš

Již dobrých dvacet let batikuji ... takže mám, tedy měla jsem, pocit, že to umím. Po jednom dni na kurzu "Batiky a tisku" jsem zjistila, že "vím, že nic nevím". Proč? ... to si přeci nezasloužím :(

Ptačí chřipka

Tak tu jsem chytla o víkendu u rodičů. Projevuje se bolestí zad, ochablým zápěstím, slepotou a velkochovem slepic. *

* Pouze na vlastní nebezpečí, neboť stránky jsou velmi kýčovité.
Upozornění: Ten popis stejně moc nesedí, je lepší jej jen zneužít a nikoliv použít.

Výchova

Vyrostla jsem ve slušné rodině ...
Tedy žádné stříbro a míšeň, ani hodiny klavíru, žádné "kuju" a "pěkně prosím", a o vykání rodičům nemůže být ani řeč.
Byly jsme se sestrou vedeni rukou přísnou a spravedlivou, ...takže jsme čistotné, děkovat umíme, poprosit také, a když přijde nějaká důležitá návštěva, tak vytáhneme i lepší talíře a já se snažím po sobě nevylízat talíř.
Co se mým rodičům nedá upřít je výchova k vlastenectví, lásce k tradici, budování pokrokového ducha, ...
Mohu to dokázat např. na písničkách a říkadlech v rodině tradovaných.
Mírová:
"Holubička míru, má do prdelky díru."
Pokroková:
Pan domácí pro legraci prodal starou kobylu, teďka jezdí na výlety, jenom v automobilu.
Vlastenecká:
"Chceš-li býti správným Čechem, utírej si prdel mechem."
Nutno dodat, že s většinou jsem se seznámila až mnohem později, než aby to zanechalo na mé duši nějaké následky, ale stejně uznejte, kdo z vás je zná ...