Domácnost plná žvížátek

Poslední týden se zájmem pozoruji, jak se v naší domácnosti rodí dvě nové, skutečně velké osobnosti. Vlastně nejméně zajímaví v naší domácnosti jsou obyvatelé lidského druhu. O mě se dá vlastně říci jen to, že když nejím tak spím či čtu nebo se snažím vytvořit nějakou pochybnou hodnotu, abych oddálila domácí práce a vyhnula se učení se angličtiny. O panu domácím se toho dá říci také asi tolik.
Velkou osobností naší domácnosti je Vilda, to je kočičák-opičák, který zůstal jako jediný na umísťovací výstavě, což nechápu. Celým jménem se jmenuje Poťapaný Vilém a jeho přirozeným životním prostředím je voda. Přesněji vana, kde radostně hrabe, chlemtá vodu, labužnicky s přivřenýma očičkama překusuje pramínek vody s tím, že si občas doušek poválí po tlamičce s myšlenkou "hm, Želivka, to se pozná" ... a přitom všem si nechá kapat vodu na hlavičku, takže za pár let bude mít lysinku a v ní důlek.
Další osobností je Motíček, což je kocourek rozměrů medvíděte s pohledem laně. Tahle zelenooká kulička má ve zvyku na uvítanou, praštit sebou na zem a nechat se drbat na bříšku. Je to něco jako rituál a činí tak kdekoli a kdykoli. Pokud jsou tři hodiny v noci a vy na výzvu: "Drbej mě" nereagujete, vstane a hodí sebou v místě vaší hlavy. Taky je trochu hluchý, zvlášť, když jej marně hledáte už půl hodiny, naopak naprosto dokonalý sluch má v okamžiku, když se pokoutně snažíte nějaké jiné kočičce podstrčit dobrotu. To jeho něžně obézní tělíčko vyvine rychlost několika koní, a pak si s tím laním pohledem elegantně přihraje dobrůtku, která mu nepatří.
No, a pak je tu Čičinek, který vždy odněkud vykráčí, rozhlédne se a pohledem říká: "Kdyby bylo po mém, tak tahle kočičí pakáž, by tu vůbec nemusela být", načež jde, obhlédne můj klín, zda-li tam není nějaký ten vetřelec. On je vůbec aristokrat, nikdy nejí s poddanými, a když se pak uráčí, tak si lehne k misce s granulemi a elegantním pohybem si je vytahuje po jedné ven do tlamičky. Trochu mi připomíná Kokeše, kocoura pana Krbce.
Teď však nastal šrumec, neboť domácnost opanovaly ženy, i když ještě prťavé, ale již ženy. Vilík se rozhodl vyřešit situaci po svém, zakousnout je, ale díky bohu se mu zatím nedaří. Motít naopak se rozhodl hodit vinu na nás a pohledem plným výčitek chodí po bytě a žádá si mokrého hadru na čelo. Co na to Čičinek to nevím, raději je na dovolené, ale dnes se vrátí. Domnívám se, že až přijdu, budu jeho lordstvo rozmrzele ležet v krabici na botách a vzpomínat, kde jsou ty časy, kdy byl samojediný.