úterý 4. listopadu 2008

Hlouběji už nelze

V neděli jsme byli na dalším Bergmanovi. Pramen panny je jeden z těch filmů, který mě kdysi velmi oslovil. Šla jsem na něj vlastně právě proto, abych zjistila zda-li to se mnou bude opět tak lomcovat. Nelomcovalo, ale stejně se mi líbí. Problém je v tom, že teď v tom vidím jiné věci než tenkrát, ale opravdu bych tu nerada tvrdila, že jsem dozrála ... tím to skutečně nebude. Za dalších deset let v tom totiž uvidím opět něco jiného ... tomu se říká zkušenost stáří, nikoli zmoudření. Když se mi pak nad pivem rozzářily očička a pronesla jsem větu o tom, jak ve čtvrtek vyměním Bergmana za Bonda, tři páry očí mi jasně naznačovali, že moudrost opravdu není výsadou stáří.

1 komentář:

Eva řekl(a)...

Péťa lže, vůbec jsme se nad její láskou k agentovi 007 nepozastavovali.
Jináč by mě zajímalo, jaké poznání čeká za deset let mě, protože já jsem z filmu byla doslova unešená.