sobota 8. listopadu 2008

Kam já se nebohá vrtnu

Moje sestra nedávno vedla úvahu na téma, jak má člověk v patnácti vědět, co chce dělat, když ona sama to ještě ve skoro čtyřiceti (fuj, nestydíš se, že jsi tak stará?) neví. Já to také nevím a to mi je ehm, ehm, míň. Jako dítě jsem to ale věděla. Co na tom, že není reálné cestovat s Emilem Holubem po Africe. Také jsem chtěla běhat po starých pohřebištích se smetáčkem a ometat culící se kostry. Z baletu jsem unesená do dnes. Možná ty nápady byly šílené, ale byly. Dnes nevím co chci dělat, ale být knihovnicí už vážně nechci.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Jaká stará? Oproti mumii jsem ještě nemluvně. Již jsem přišla na to, co chci být. Medvěd v zimě, ale to není povolání a tak budu přemýšlet dál. Snad na to přijdu dřív, než se moje děti rozhodnou, co hodlají dělat. To znamená, že nemám moc času, když mám děti tak velký a kdo ví, třeba odejdu z tohoto světa rozumem nepolíbená, jako při narození. šašek

aknezob řekl(a)...

Dokážeš si představit, že by nás dvě měli balzamovat ... to by byla práce na roky.
Znáš to, "na nás už nezáleží", tak aby hlavně na to přišli ti dva.