Jako ve vatě ...

... bych se cítila ve virtuální realitě, neboť bych mohla být čímkoliv, třeba kosmonautem.

Znáte to, chtěli byste něco moc umět, a když se zasníte, tak to i umíte. Já bych například chtěla umět tančit. Když se zasním, nemusím ani zavírat oči a vidím se, jak se nesu parketem. Realita je však jiná.
Od minulého pondělí chodím pro velký úspěch opět tančit s jinými nezadanými děvčaty neurčitého věku. Vzhledem ke svým schopnostem, jsme si s Janou vybraly tentýž začátečnický kurz jako minule, abychom utužily svoji nemotornost.
Máme však jinou lektorku uvádějící mě do hluboké deprese. To, co ona dokáže udělat se svým tělem, bych já dokázala tak maximálně po těžké havárii. Její pohyby jsou tak smyslné, že při otočce rozsévá kapičky sex appealu, zatímco my ostatní rozstřikujeme kolem sebe tak akorát pot zoufalství. Včera při snaze donutit mé boky k jakékoliv činnosti si div ruce neutrhla ... dobře jí tak, nemá na mě sahat.
Vyprávěla jsem Tereze v divadle o mé sisyfovské snaze naučit se tančit a došly jsme k závěru, že podle tohoto mladého muže, je můj život vlastně jeden nekonečný tanec, tak proč si dělat vrásky.