Pračka

Po půl roce praní prádla ve veřejné prádelně a přeprávání pomocí vlastních rukou jsem si nakonec koupila pračku.
Kdo mě zná ví, že muži v mém případě nepatří do kategorie Oblíbení, ale do kategorii Nebezpeční. Z toho jasně vyplývá, že pokud mě někdo zahlédne v obchodě jak s upřeným zrakem mezi regály obíhám jak družice pračky, a po stejné draze krouží v úctyhodné vzdálenosti (díky mé veškeré snaze) prodavač, není to hra na honěnou, ale zoufalá snaha se vyhnout muži-prodavači a pátrání po ženě-prodavačce. Pokud jí pak zahlédnu vrhnu se na ni se slovy: "Už jsem si vybrala," a jsem ochotna ukázat na myčku nádobí.
Nakonec mám pračku a ne myčku. Slečna prodavačka byla asi zvykla, neboť na mé tiché kuňkání: "Chtěla bych pračku, ale nemám peníze," reagovala velmi mile a s vyplněným papírem mě poslala k pokladně, že to tam se mnou vyřídí. U pokladny to se mnou vyřídili a já jsem vyřídila paní. Nikdy jsem totiž nic na splátky nekupovala, a tak mi chybělo několik zásadních informací ... jako číslo účtu :(
Pračku už mám doma a dokonce o kroužkovanou, jak mi radil ten divný pán, který s pocitem neodolatelného osobního šarmu (pro mě nepochopitelnýho) my kromě dobrých rad nad zlato zanechal i telefonní číslo v případě problémů ... soukromé. Takže kdybyste Péťovi chtěl někdo brnknout ...
Když jsem s kotíkama pračku zapnula, pračka vydala zvuk, který z kotíků udělal prchající veverky (takové krásně načepýřené ocásky měli) a ze mě pravěkou ženu zvyklou otloukat prádlo u řeky o kámen, když se náhle vedle ní prožene průmyslová revoluce.

Vynalezla jsem kolo

Tedy on jej vynalezl už někdo přede mnou, ale i tak je to jeden z mých největších vynálezů. Připadám si tak trochu jako Cimrman ... "teď, teď tady byl..."

Byl to takový pěkný čtvrtek. Vzala jsem si na něj dovolenou a spletla jsem si ho se středou. I teď to zní zmateně, ale to neva, neboť vše se v dobré obrátilo. Zuzanka přišla před 10 h, daly jsme si kafíčko, pomluvily muže a pak s o něco lehčí dušičkou začaly válet a vykrajovat. Zjistila jsem, že většinu vánočních vykrajovátek mám u rodičů a Zuzanka přišla na to, že zapomněla hvězdičku a prasátko.
... a tak přišlo na řadu kolo. No nejsou krásný, takový jednoduchý a čistý.



















Byl čas na odměnu. Viniční altánek v podzimním dni skýtá mnohá povyražení ... mladá dvojice se snažila o co nejvíce "nenucené" fotografie do alba vzpomínek: "Sem si klekni, natoč se a dej si ten pramen z očí. Tady máš listí a až řeknu, tak ho vyhodíš do vzduchu." a Rulandské modré o opičky na našich ramenou.
Spíš než opile jsme působily zkouřeně. Celé vysmáté jsme dorazily do bytu a začali zdobit*. Pustily jsme si k tomu Haničku Zagorovou a ze všech sil jí svým "zpěvem" podporovaly.

Nejsme si jistá jestli výsledek poznamenaný mojí rozechvělou rukou je nějak horší než kdyby nenesl stigma alkoholu :)















* Tomu však předcházelo sítování bílku a cukru, což trvalo skoro hodinu.

Lžu jak když tiskne

O exkurzích říkám dětem, že do naučné literatury patří i příručky o chovu zvířat, ale moc dobře vím, že to není pravda. Ve skutečnosti je to humorná fantasy, kam se na ni hrabe Pratchett. Třeba kniha Bydlíme s kočkou, je už zavádějící pokud jde o název. Kniha by se měla jmenovat Nechá nás u sebe bydlet. Nejvtipnější kapitoly pak obsahují takové perly jako:
Hodinu po vašem odchodu kočka ulehne a vstane tak hodinu před vaším příchodem, pokud chodíte pravidelně domů ... to by mě tedy zajímalo, kdy stihne vytahat prádlo z koše, namočit všechny myšky, ukousnout látkové kočičce uši, rozcupovat krabici po botách, vyhrabat hlínu z květináčů, no a tak bych mohla pokračovat do nekonečna.
Také miluju informaci ... kočky nesnášejí kůru z citrusových plodů ... a proto ji máchají v misce s vodou, loví jí z hrníčků, perou se s ní, a tak dále, a tak dále...

Amputace

Šiju si to a kolem mě běhají kotíci, perou se v odstřižcích, shazují žehlící prkno, kradou knoflíky a já na ně nestále hulákám, aby toho nechali. Pak vstanu a jdu si pro nohy k andílkům. Z nějakého důvodu si myslím, že anděl má mít nohy dvě a dva andělé čtyři ... jenže tady jsou jen tři nohy! Začnu pátrat a hned mi je jasné, kdo je zatím. Noha na světě, hurááá ... kde má noha špičku? To se dozvím asi tak za hodinu, když jí Artík vyzvrací.

Co dodat

"Tady je pán, tady de, sem nefmí ... jéééééééé, padnul dovu", povzdech.
"... a je na pvacičku. Je pvacatej jako bamborová pvacka", konstatuje děvčátko v dětském koutku nad obrázkem v knize. Pak otáčí hlavu k mamince a bezelstně pronese: "Pudeme na obved?"

Koupím si fix ...

... a budu mít taky vlastní ulici jako mají moji kotíci, možná mi i stačí tramvajová zastávka.

Bez chuti a bez zápachu

Kdysi jsem tenhle recept vylovila někde v Burdě. Pamatuji si, že se nám s maminkou moc nepovedl, prostě to nebylo nějak ono. Pod dojmem, že to po těch letech bude lepší, jsem ho upekla znovu a ejhle, ono nebylo. Bylo to prostě bez chuti a bez zápachu. Možná to bylo těmi chybějícími rozinkami a citronovou šťávou, ale nevím. Králíček si na něm však pochutnal, což nechápu, možná kvůli těm ovesným vločkám ... je to prostě hlodavec :)

Medový dort
65g másla rozpustíme s 125g medu. Do tuhé pěny vyšleháme 2 vejce, 125g cukru a 2 lžíce rumu (jo, ten jsem taky neměla). Potom vmícháme směs z 200g hladké mouky, 1 prášku do perníku a 100g ovesných vloček. Půlku nalijeme do formy, posypeme pokrájenými jablky (500g), nasekanými mandlemi (80g), rozinkami a cukrem. Nalijeme druhou půlku těsta, posypeme 20g sekaných mandlí a pečeme. Možné polít čokoládou.

Naivka ...

... ano, to jsem já :(
Vyškemrala jsem od vietnamského obchodníka lísku po ovoci, neboť jsem doufala, že když květináče umístím do ní, nebude jím hrozit nebezpečí pádu. Tedy oni se nesnaží spáchat sebevraždu, to se kotící snaží spáchat vraždu.
Haha, květináče jsem ochránila, ale květiny ne, proto ty igeliťáky, jenže ani igelit nepomohl. Mám dá se říct přepravku a v ní květináče s hlínou. Takové prima úložiště pro malé upírky, jenže ani oni by tu neměli klid, kotíci každý den jen tak pro zábavu vyhrabávají hlínu. Asi jsem si měla pořídil ostnatý drát.
Nijak zvlášť jsem netoužila po přepravce s obrázky pomerančů, a tak jsem jí celou natřela na modro a seříznutou gumou (do čtverce) na tužce, vytvořila tiskem něco jako mozaiku. Byla to piplačka, ale z dálky to vypadá docela dobře.

Nitěné knoflíky ...

... byly jednou z věcí, které jsem se chtěla naučit o dovolené ... a světe div se, naučila. Pravda, jen loukoťové, ale i tak je to úspěch. Jenže co s nimi? No a tak vznikly se zpožděním tyhle tak trochu podivné brože.
Knoflíky jsem se učila podle knihy od stejné autorky jako jsou tady ty stránky.

Papírová kytka

Papírové květinové girlandy

Prsťáčci

Nějaké věci pro děti free

Korálkový náramek

Adventní kalendář ze starých sáčků

Látkový košík na pečivo

Látková taštička na drobnosti s více kapsami

Střihy

Dírka do bříška

Kotěnka byla na kastraci.
Když mi paní doktorka říkala, že jí vzala vaječníky, vejcovody i dělohu, takže se nebude mrouskat a nemůže mít koťátka, přišla jsem si jako bestie. Bříško se jí pěkně zahojilo, a přestože je mnoho důvodů proč jsem to musela udělat, jsem z toho moc smutná.

Artík krejčím

S kotíky je radost šít. Jen nastříhat vyžaduje velké úsilí a véééélkou spoustu trpělivosti.

Klobouková ...

... je název prodloužené. Jde o to, že své taneční šaty doplníte nějakou tou bláznivou kreací na hlavě. Moje neteř vytvořila moře a její tanečník za něj získal 3. místo.
Se sestrou jsem se pak vsadila, že v kloboučku pojede autobusem. Jela, řidič se ani nijak nedivil. Možná proto, že v pět ráno je každý rád, když udrží vlastní myšlenky. Vtipné na tom bylo, že venku mrzlo až praštělo a sestra měla na hlavě letní idylku :)

Kdo by se chtěl proletět ...

... na vážce, tak je vítán u nás v knihovně.

Motýlci

Háčkovaná kytka

Něco jako háčkováná hruška na mytí

Nákotník, použitelné na náhrdelník

Adventní inspirace

Adventní kalendáře

Krabičky z papíru