Z mořských vlků, suchozemské krysy

Kamarádka z divadla mě nalákala na představení na lodi, a protože nejsem žádný troškař, tak jsem vyrazila hned dvakrát.
Prvním zádrhelem se stala velká voda, takže až do poslední chvíle nebylo jasné, jestli se bude hrát a jestli jo, tak kde. Nakonec se obě představení konali v Dejvickém divadle. Začínalo se skoro o hodinu později, neboť se čekalo na ty, co se šli nalodit.
První hru (Příliš skromný Nick Carter) shrnula paní sedící za mnou slovem "šaškárna" a nelze než souhlasit. Šaškárna ale v dobrém slova smyslu. Bylo to vtipné, rozverné, nadsazené, a kdyby tam byl Králíček, tak by jistě řekl, že čerpali z Mazaného Filipa, Adéla ještě nevečeřela a mnoha dalších a dalších filmů a divadelních představení.
Druhou hru (Pán času), jsem chtěla vidět hlavně proto, že to režíroval Havelka :) Opět se vrtal v čase. Nechal se inspirovat komiksem. Líbilo se mi to, jako vždy tam nechyběla špetka humoru (nesmí se všechno brát tak vážně) a jednoduché, ale geniální kulisy. Trochu mě zmátl závěr, ten komiks není k sehnání, tak nevím jak to končí tam, ale tady jsem měla pocit začátku bez konce. Otázka je, zdali to byl záměr nebo ne.