Kavárenský povaleč III.

Pacholíček po mém neustálém remcání:..., že se mnou nikdy nikam nejde neboť se bojí, že se na něj budu vrhat, nevydržel a vzal mě včera vyvenčil. Doslova řekl: "Půjdeme na kávu."
Byli jsme v kavárně Louvre, která není na mém seznamu nekuřáckých kaváren, ale nekuřácký salónek má. Kávu, která se jmenovala Café au lait a Pacholíček jí objednával skutečné impozantním zvoláním: "Dvakrát olé", měli moc dobrou. Nakonec, dbaje o mé zdraví prohlásil, že se půjdeme projít , a to na hrad. Nevěřícně jsem zamrkala: "Myslíš do kopce?"
Trochu do kopce to bylo, a trochu jsem se zajíkala, když jsem se funíc snažila popsat své pobouření nad bordelem, který v knihovně vládne, ale Pacholíček pod představou, že by mě musel nésti, nedej bůh oživovat, zabrzdil má slova i kroky, abych popadla dech.
Nakonec jsme si prohlédli venkovní výstavu fotografií Václava Chocholy, kterého, jako jednoho z mála našich fotografů, znám. Uznávám, že je to díky jednomu troubovi, který mi kazil jistý čas život, ale toto seznámení se mu dá přiznat k dobru.