středa 11. června 2008

Kolegyně říká, že si šlapu po štěstí ...

... a strašně se přitom směje ... mám totiž nápadníka. Chodí si k nám půjčovat Top Dívku, Popcorn, Bravo a jiné takové podobné časopisy. Když se tím prokouše, zírá mi přes silné brýle někam za záda, šeptá témuž místu, že dává přednost plnoštíhlým a zmiňuje se linoleu o spolku dobře stavěných ... ke všemu tomu tu teď hledá odívání starověku v zeměpise.
Abyste věděli po čemže si to šlapu: po dvacetiletém úchylákovi s uhrovitou tváří a s nízkým prahem sebezáchovy, neboť kdo se dívá do mých temných, krví podlitých očí a přesto se opět vrací, je buď šíleně zamilovaný nebo naprosto zoufalý.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

kdoví, kam to dotáhne, třeba z něj jednou bude mocný muž, podívej se na naše politiky, šlapeš si po štěstí :-)Greta

Anonymní řekl(a)...

Nikie: bacha na zoufalce - vzpomínáš na toho něžného hocha, který mě oslovit za pultíkem? Mně ho bylo tak strašně líto, ale tak....jenže on byl tak hodnej, že bych ho asi utloukla - a to jsem věděla i po prvním rande...no takže...ono možná dostat dvacet let za mřížemi nemusí být až takové štěstí.