Dohadování s bankovní úřednicí, boj s větrnými mlýny

Slečna ve žlutém se musela strašně nudit, neboť jen co na mě automat vyflusl lísteček s číslem už jsem mohla jít k přepážce.
"Dobrý den, ráda bych si nechala zrušit zasílání výpisů poštou."
"Proč, máte elektronické bankovnictví?"
"Ano, budu si to tisknout." (... a hlavně je to strašně drahý)
"Tak to vyplňte a dejte mi občanský průkaz! Napište tam co po nás chcete." (Myslím si: "Chci prostě jen zrušit zasílání výpisů, nic víc," a zírám na papír, kde je nahoře napsáno: Žádám Vás abyste... a nic víc).
A tak píšu ... mi zrušili zasílání výpisů poštou z účtu čú: XXXXXXXXX/XXXX.
"Stačí to takhle?"
"Ach jo, napište tam ještě rodné číslo."
Připsala jsem rodné číslo.
Další povzdech, bere mi propisku a něco tam ještě čmárá. Pak mi to podává zpět: "Podpis podle podpisového vzoru."
Trochu nejistě píšu jméno a příjmení, slečna ho škrtá a říká: "Tak to není." ... a já na to: "Takže tam mám nejdřív příjmení a pak jméno?"
"To vám nesmím říct."
Druhý pokus je také dost neúspěšný a slečna s pocitem záchranářky velryb mi říká: "Takže ještě jedna možnost existuje, ale to už vám radím." (Myslím si: "Jasně jsem tak blbá, že by mi přeci nedošlo, že už je jen jedna možnost.")
Poslední pokus: "Já se nikdy nepodepíšu stejně, tak doufám, že je to dost podobný."
"Není!!! Půjčte mi ještě nějaký jiný doklad."
Rezignovaně ji podávám průkaz zdravotní pojišťovny. Když jsem konečně propuštěna ze spáru oné slečny, tak se můj křečovitý hujerovský úsměv mění a já se směju na celou ulici.