Když beru za kliku divadla Komedie, připadá mi že procházím do jiného světa, do světa černobílých fotografií a dávno zapomenutých vzpomínek.
I včera jsem měla dojem, že sedím nad albem a fotografie malého chlapce mě vtahuje kamsi do příběhu jeho života. Weissenstein je prostě báječné představení.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat