Řvala jsem jak operetní subreta, ..

... když jsem si v sobotu vylila do klína hrnek kafe.

... a co na to moje rodina:
Neteř: "Můžeš mi říct, jak tobě, profesionálnímu pijáku kávy, se tohle může stát?"
Tatínek: "Bóóže, jak můžu mít dceru takovýho vola!!!" a "Kdybys neměl takové kejty, tak to proteče, takhle je to jako trychtýř."

... a co na to pan doktor na pohotovosti:
"Tak dneska slečno už jen zmrzlinu."

... a co na to já:
Stojící ve vaně a plýtvající na své opařené nohy litry ledové vody, jsem si říkala, že teď by mi to kafe bodlo.
Na pohotovosti jsem v hrůze cloumala sestrou a říkala jí, že jestli my ty puchýře budou chtít strhnout, tak jedině v narkóze.
Když mi otrnulo, vtipkovala jsem a říkala něco o žhavém sexu nebo o tom, že jsem vzala ten masopust, období zabíjaček, vážně. Tatínek k tomu skepticky poznamenal, že prase, než se spaří, se nejdříve zabije.

Kdo chvíli stál ... tedy nepsal

Původně tento článek začínal jinak, pak jsem však při hledání informací o zaniklé osadě Zderaz našla článek, který již napsala ET a s tou nemá cenu síly své měřit. S použitím klávesy Backspace jsem tak v pár sekundách vymazala svých deset upocených vět. Důvod proč jsem článek úplně nevypustila je ona cukrárna a její umístění.
Nikdy by mě nenapadlo, že ET bude touto cukrárnou tak unesena. Znám jí totiž už roky (tu cukrárnu), ale z důvod, které již ET uvedla, tam vlastně s nikým nechodím. Kdybych to věděla, už bych jí tam dávno vzala.

Co bylo pro mě novinka (kromě ptáčků:)) je název ulice, ve které cukrárna sídlí. Patřím totiž mezi ty hrdopychy, kteří jsou na svoji znalost Prahy dost hrdí, takže zjištění, že vlastně něco nevím, je pro mě dost stresující.
Každý týden bandě znuděných pobertů na exkurzích vysvětluji, že knihovna sídlila původně Na Zderaze. Mávám při tom neurčitě packou a tvářím se jako někdo, kdo očekává, že přeci každý trouba ví, kde je Na Zderaze. Teď už to skutečně ví každý trouba :(. Stránky MKP nejsou právě sdílné v přesném umístění, takže pravděpodobně historii sepisoval také nějaký ten mával jako já. Nedostatek informací tak započal mé pátrání, které záhy neslavně ukončilo můj původní článek.
Při hledání mě zaujala informace, že Zderaz byla ves, kterou spolklo časem Nové Město a jediná památka, která po ní zbyla, je kostel sv. Václava. Ostatní zástavba včetně hrádku (kdo by to řekl) spolkla asanace a s tím i spojený odstřel Břežské skály, na které ves stála. Byla to prý jedna z dominant vltavského údolí, neboť se tyčila do výše 20 metrů. Čumíte co? ... já jsem také koukala :)

Čenobílý svět divadla Komedie

Když beru za kliku divadla Komedie, připadá mi že procházím do jiného světa, do světa černobílých fotografií a dávno zapomenutých vzpomínek.
I včera jsem měla dojem, že sedím nad albem a fotografie malého chlapce mě vtahuje kamsi do příběhu jeho života. Weissenstein je prostě báječné představení.

Ze snáře jednoho cvoka

... ležím na špinavém a prázdném nástupišti metra, hrůzou křičím a přes slzy vidím zmenšující se světla odjíždějícího vlaku. Všechno mě bolí, únavou nemohu vstát a mokré vlasy se mi s prachem lepí na tvář a jakási neznámá síla mě táhne ke kolejím. Snažím se z posledních sil udržet, ale ruce mi kloužou po hladké dlažbě, poté mě něco strhává přímo do kolejiště ... a pak celá mokrá a vyděšená sedím na posteli a dívám se do vykulených kočičích očí. Snažím se pomalu dýchat a uklidňuji ty mé milované vyděšence.
No, tak takhle vypadají mé sny a asi bych je mohla posílat Nailu Gaimanovi pro inspiraci :)
V divadle hrajeme hru Borise Viana Hlava Medúzy. Spisovatel (hlavní role) musí trpět aby mohl psát, a tak vyhledává možné manželčiny milence, aby mohl trpět. Ironií osudu je, že mě si ty zdrcující zážitky hledají sami a ještě pak nic nenapíšu, mám pouze zlé sny a chce se mi brečet. Asi bych se už měla naučit, že mě občas někdo nechá stát na prázdném peróně.

Králíčkovy sebevraždy

... je kniha ... vlastně již dvě.
Na obálce stojí: Pokud jste králíček a pomýšlíte na sebevraždu, pak je tato kniha určena právě vám". Předpokládám, že z vás nikdo není králíček, a pokud se z vás někdo králíčkem cítí, možná je na čase vyhledat nějakou odbornou pomoc, než vám dojde, že váš pocit je skutečně dost velký důvod myslet na sebevraždu.



Vůbec by mě ani nenapadlo o této knize psát, kdyby mě k tomu nepoňouknul nečekaný nález papírové skládanky*. No, není to krásně morbidní?



* Potřebuje to trochu víc čas k načtení ... tedy tenhle počítač určitě.

Osobní strašidlo

Terezka odjíždí studovat do chladné Anglie, a tak aby se tam nebála, pojede s ní Brityžrav šedavý.

... mňau ...

... "a co já? Na mě jsi zapomněla, vrňou."

Kočičí svět

Máme lehátko na topení. Původně byla konstrukce tatínkem vyrobena pro dvě kočky ... asi pro jiný :)



Krmení musí být radost, jinak nás to nebaví ... tak ať to šustí.



Po jídle chvilka odpočinku ... no, chvilka.



... a pak trochu pomůže mámě, ať má radost.

Pár měsíců do Vánoc :)

... tak to je nejlepší čas, dokulit nějaké nápady na dárky :)



Vánoční punč
1/2 l červeného vína
1/4 l rumu
100 g kandysového cukru (může být i normální)
koření (skořice, badyán, )
citronová kúra

Nechat rozpustit (1 - 2 týdny), přecedit do lahve. Pro ty otrlejší, ředí se to horkou vodou 1:3 (raději upřesňuji punč : voda)

Háčkované prostírání





Brože - zlé sny a jiná pakáž
... taky jedno zvířátko :)