Když ráno lezu z postele cítím si jako Meresjev, když pak vybírám záchůdek a uhrabuju kočkolit, připadám si jak buddhistický mnich v japonské kamenné zahradě. Ze zrcadla na mě kouká střihoruký Edward a v knihovně mám dojem, že Dostojevský psal Idiota o mě.
Sestra se mě nedávno ptala, co chci k Vánocům ... asi bych chtěla být chvíli sama sebou, ale jeden neví, třeba je to maskování obrana organismu, a tak jsem si raději nakonec přála Nesnesitelnou lehkost bytí od Kundery.
Psaní v ,,pracovní době"
před 6 dny
4 komentáře:
Tak to je hezká sbírka Já :-) Nejhezčí je to střihoruké.
Já svých Já mám ještě víc, ale některé je lepší pro vaše klidné spaní neuvádět.
Šmajrá, to si nemůžeš nadělit něco, co dobře dopadne?
... a to jako co? ... např. ...a pokud neumřeli, tak tam spolu žijí šťastně až dodnes. A to je pozitivní? :)
Okomentovat