Všude dobře ...

Je to přesně tak, jak říkal tatínek Vašíkovi:
"Já bych řekl, že velké dobrodružství leží někde dál. Třeba v Himálaji. Nebo v Africe."
Dobrodružství nikde neleží, Vašíku. Dobrodružství musí mít člověk v krvi."
"To teda já mám!"

Krkonošská anabáze
Vzala jsem ET na malý výlet do hor. Stoupání lavinovými svahy se však ukázalo jako strastiplné, neboť když dorazila na vrcholek Kozích hřbetů, tak sípavým dechem ze sebe vyrazila: "Kdybych měla sílu, tak tě zabiju." Poté však, co chytla dech, byla natolik okouzlena letem poštolky, výhledem do kraje a pocitem vítězství, že na svou hrozbu zapomněla.



Má snaha přesvědčit jí, že je trapné posílat pohledy z Luční boudy, když máme Sněžku na dosah se však nesetkala s úspěchem, a tak jsme vyrazily zpět údolím Bílého Labe, které je neskutečně malebné a voda připomíná žiletky.



Zlatá horečka na Safírovém potoku
Tatínek naplánoval výlet do Jizerských hor, vhodný i pro své dvě dcery ... takže asi hodinová procházka. Osada Jizerka je skutečně nádherné místo.



Tatínek, který má stále pocit, že jsme ještě holčičky, které je nutné vzdělávat, nás provedl NS vedoucí přes rašeliniště (radostně jsme jásali nad objevem rybiček) a hnal nás do muzea místních řemesel, kde měli však zavřeno, takže jsme ochuzené o pohled na zemědělské "stroje" z dob prvobytně pospolné společnosti.



Přestože jsme nenašli v Safírovém potoce (kromě těch rybek) nic, očíčka se nám rozsvítila honbou za blyštivým kamínky při návštěvě Jablonce. Korálky a samé korálky :)