Když jsem bydlela s Martinou, dokázala za noc uvařit guláš, vyprat, přečíst knihu i udělat Adamovi svačinu a pak s úsměvem vyrazit do práce. Nechápala jsem to. Říkala, že nemůže spát, že je to věkem a ještě se tomu smála ... je to prostě rozený optimista.Taky občas nemůžu spát, ale ani párem koní by mě nikdo z postele nedostal ... donedávna.
Například minulý týden jsem ve tři hodiny válela těsto na nudle a vytvářela místo motýlků noční můry ... že by přišel ten čas gulášů a prádla?
Žádné komentáře:
Okomentovat