Bez peněz ...

... si židli nekoupíš, trpce jsem usoudila při hledání pohodlné sesle na webu. Poté, co jsem se rozhodla, že svou polámanou židli nevyměním za nic takového jako je křeslo Barcelona, nastal problém jak ulehčit mým zkoušeným zádům a z té mrchy udělat něco o trochu pohodlnějšího na sedění. Nakonec mě inspiroval Artíček, který se vždy po ránu usadí na můj klín. Říkala jsem si jak si to umí ta potvora zařídit, leží pěkně na měkkým. Z nedávné akce "domeček pro kotíky", který je mimochodem spíše už ruinou než domečkem, mi zbylo celkem dost molitanu, a tak nastala hurá akce "sedák"... a protože jsem to já, tak přeci nebudu šít obyčejný sedák, když si můžu ušít třeba "medvěda".
Namuchlala jsem na židli balící papír, načrtla tvar židle a pak z toho udělala medvěda ... no, od té doby už nemám židli, hned jí obsadila Kočenka a nehodlá se jí jen tak vzdát.

Zapomněla jsem na jablka

Když prší a všichni se slezou až za tmy, dají se hrát kuličky tak akorát ... no, to vlastně nevím, já si rozhodně v bytě nehodlám do podlahy vrtat důlek. Tedy ne že by jsme chtěli hrát jablky, ty měly být odměnou. Vítěz měl dostat jablko v župánku, druhý jablko-naháče a třetí ohryzek-kostřičku. Pro vítěze byly ještě navrch sladké jablečné tlamičky v papírovém jablku.
Papírové jablko se mi moc nepovedlo nebo jsem ujedla málo tlamiček. Vlastně je to baličák s červeným velkým puntíkem a hnědým kolem dokola (stopka). Do středu se dá co tam patří, stopka se stočí, obváže a přilepí se list. Lepší a jednoduší je velký papírový pytel, ale kde ho vzít.



Župánek je o něco těší, v každém případě je třeba plést na třech jehlicích. Návod mám z tady těch stránek a ET mi to tak trochu přeložila. Je to taková blbost k ničemu, ale byla jsem na sebe skutečně pyšná :)

Já chci být dítě

No nejsou ty nálepky skvělé, a ty tabule ... třeba kvakoš.

Peněženka

Méďové

Papírové žabky

Sněhulák z ponožek

Růže - aplikace

Všimli jste si někdy, ...

... že když vymyslíte nějakou kravinu, tak mnohem rychleji se chytnou ženy než muži?
Snažila jsem se nadchnout pár lidí pro Beruškovou Etinu narozeninovou party. V práci to bylo bez problému (samé ženské), s ET sestrou to bylo také bez problému, ale donutit Mumínka, Králička a Pacholíčka k akci, bylo naprosto vyčerpávající.
Věděli to tři měsíce a tři dny před narozeninama se začali pídit, cože se děje. Nakonec se na párty trousili jak šváby na pivo a ještě mi počurali záchod, a za to bych je nejraději zabila.
Už trochu chladnu a už mi z nich není tak smutno, ale vidět je teď pár dní nechci. Za to mám óóóóóbrovskou radost z toho, že měla ET óóóóóbrvskou radost.



Ani jeden návod se mi nechce psát, ale na požádání zašlu (brož a chňapka).

Sušenky jsou naprosto jednoduché, prostě upéct jakékoliv oválné sušenky (zmáčkla jsem formičku), pak jsem rozehřála bílou polevu a smíchala jí s červeným potravinářským barvivem, což vždy znamená, že výsledek je růžová, takže berušky působí vyšisovaným dojmem. Jako tečku na závěr jsem dodělala tečky tmavou polevou.

Jak od Gogha

Tedy on jich měl celé Makové pole, ale já mám za to vypracované detaily. Strašně dlouho jsme se s tou broží, no jak to říct slušně ... patlala.

Dějí se mi stále samé veselé věci ...

Mladý hladový čtenář: "Máte Olivera Twistera?"
Kaluže jasně tyrkysové vody, které zůstaly po slečně v metru. Docela by mě zajímalo, jestli měla ještě tyrkysové boty když přišla domů.
Z Tesca:
Mladý muž: "Já tu dneska nastupuju na brigádu."
Prodavačka v trafice: "Tak to musíte ale služebním vchodem."
Po mladíkově odchodu prodavačka k ochrance: "Jestli tenhle nastoupí, tak to mi polib prdel."

... tak proč mi je pořád tak smutno?