Hey Ya!

Píseň je prý známá ... já ji neznám :(
Nerozumím textu, ale přesto to sem vložím jako vánoční přání pro Vás všechny :)

Tak Vám vše nej já a Charlie Brown

Přežije či nepřežije?

... otázka, kterou si často pokládám. Vlastě cokoliv nemá tvrdost diamantu, nemá s kotíkama moc šanci.
Zelené větvičky mám po celém bytě roztahané, ale tyhle látkové stromečky* zatím (uvidíme dnes) ještě stále stojí na svém původním místě ... a jsou kupodivu celé.



Ani hvězdičky na záclonách je zatím nezlákaly.



Ubrousek jsem raději přilepila oboustrannou izolepou, ale to spíš jen pro dobrý pocit, jinak to je ochrana velmi chabá.



* Stromečky jsem trochu upravila, aby byly vyšší.

Já, já, já, jenom já

Když ráno lezu z postele cítím si jako Meresjev, když pak vybírám záchůdek a uhrabuju kočkolit, připadám si jak buddhistický mnich v japonské kamenné zahradě. Ze zrcadla na mě kouká střihoruký Edward a v knihovně mám dojem, že Dostojevský psal Idiota o mě.
Sestra se mě nedávno ptala, co chci k Vánocům ... asi bych chtěla být chvíli sama sebou, ale jeden neví, třeba je to maskování obrana organismu, a tak jsem si raději nakonec přála Nesnesitelnou lehkost bytí od Kundery.

Něco k Vánocům

Nedávno jsem dostala od Jarmily v kurzu konvičku. Pochybuji, že by vás mohlo potkat něco podobného, ale na druhou stranu si můžete koupit skvělou knihu, kterou Jarmila napsala :)

Na čumendu

Ještě pár zajímavých odkazů:

Kanafasové látky, to zní přeci skvěle :)

Už jste někdy slyšeli o niti co se při žehlení rozpadne? Prostě samé ptákoviny.

Konkurence přesyceného Fléru.

Knihařství, kde prodávají všechno možný ... i štěstíčka. Mimochodem majitelka je velmi svérázná žena.

Barevný svět šperků ze skla.

Nádherné hedvábné věcičky. Pro nás, co je hedvábí stále bitevním polem, je to skutečně jobka.

Andělíček pytlíček

Andílky jsem měla dva. Ten pro sestru měl takové krucánky na hlavě, ale jinak vypadal stejné jako tenhle pro Králíčka. Tedy já jsem nakonec donutila Králička, aby mu vypapal bříško a dal ho do kočičího obchůdku, ale myslím, že mu to nijak nevadilo.



Inspirovala jsem se myslím Tildou, ale není na tom nic těžkého.



Králíček je muž, takže žádné krásno mu není zapotřebí ... narozdíl od mé sestry. Sestře není zapotřebí naopak sladkostí, takže v andílkovi měla tenhle ubrousek. Ideální pro ty, kteří nesnáší ty krajkové potvory na stole a taky je neradí vyrábí ... dlouhý sloupek a je vymalováno :)





Je mi jasné, že tu porušuji autorský zákon, ale já jsem to z netu stáhla volně, takže se jen vezu :)

Zvířátkojidní

Ještě jeden netradiční adventní kalendář jsem vytvořila ... tenhle je pro neteř.
Inspirovaly mě ETiny pastelky s motivy zvířátek ... je jich přesně 24 :)
Ušila jsem pro ně pelíšek z té nádherné látky se zvířátky. Tak moc se mi to líbilo, že jsem si je málem nechala.
Tady třeba najdete návod na podobný.

Nic nového pod sluncem

Do spánku se mi vkrádaly otravné otázky:
"Hrajou si ... ,ale ne se mnou."
"Klidně mě nechají napospas spánku, to není jen tak."
"S čím si to tak asi hrajou?"
Hm, a tak jsem vstala. Kotěnka sledovala Artíka jak honí nějakou černou žížalu. Aniž bych šla na bližší průzkum, strčila jsem ruku do batohu. No, nejen plyšová zvířátka potřebují ligu na svou ochranu ... už i nabíječky. Šla jsem raději spát.
Jo, aby to nezůstalo na Artíkovi, Artík je jen muž, takže hlodalem a lovcem je Kotěnka, on je ten, co jí pak těžce získanou kořist vždy vezme.
Tohle si přečtěte, moc jsem se nasmála. Poslal mi to jeden "dobrák" :)

Ve znamení rudých hvězd

Adventní kalendář pro moji sestru nebyl letos nijak poetický. Naopak vyvolával budovatelské nadšení, touhu po plnění pracovního plánu na 200% a vidinu lepších zítřků.
Nebyl to od začátku záměr, ale ono se to nakonec tak nějak nabízelo, že nešlo odolat.



Tato vlajka složená z na sebe navzájem nalepených vizitkových obálek do harmoniky obsahuje 24 háčkovaných hvězd. Jsou to naprosto nevinné ozdoby na stromeček, ale když jsem je škrobila, začala jsem si zpívat ruskou hymnu ... no, a tak to celé vzniklo.

Zima je zima, zima, zima je tady ... hahaha

Moje boty jsou boty tak asi jako Mrakoplaš mág ... jedno však mají společné, udržet se při životě.
Může mi někdo vysvětlit jak je možné, že je po Mikuláši a venku hnusně prší a mně teče do bot?

Adventní věnec podle Skrblíka

Pro většinu lidí začíná nový rok 1. ledna, pro mě adventním věncem. Vždycky se na něj připravuju dlouho předem a vymýšlím různé varianty a u každého věnce pak vyžaduju pochvalu, a to opakovanou, a nikdy mi nestačí takové to, "máš ho hezký jako každý rok, ...".

Myslím, že jsem nikdy neladila věnec pouze do jedné barvy, ale ta smetanově zlatá je prostě kouzelná.



Pokud jde o inspiraci, tak se nemůžu vynadívat do vánoční výlohy květinky Calisie. Mašle mám pak z papírnictví v Korunní (pod prádelnou), kde když řeknete slovo "stuha", paní vytáhne obří krabice se stuhami a vy se může přehrabovat, přehrabovat, přehrabovat ... a žasnout.

Dárky pro mě ... i ostatní

Věnovala jsem sestře předčasně vánoční dárek pod heslem:
"Namaluj si to, já ti to zaplatím a zabalím."
Vzala jsem jí do kavárny Maluj. První půlhodinu seděla a mračila, až jsem o svém "geniálním" nápadu začala pochybovat. Nakonec jí políbila múza a vytvořila nádherný talíř, který nemůžu zveřejnit, neboť ho dostane pod stromeček.
Za to se můžu pochlubit svým talířem a slánkou, která je takovou vzpomínkou na moji kočičku Pindušku.





Dalším dárkem je kalendář z Patagonie. Tedy dva, ten Tvůrčí pro mě a ten Motivační pro kamarádku.

Mňauuuuuuuu

Tak jsem se rozhodla dát do útulkového obchůdku zbylé brože, tím chci nenápadně naznačit, že ještě do Vánoc můžete 2x vyrazit na Den otevřených dveří, přinést chlupáčům něco na zub, nějakou korunku a nebo si naopak nějakého toho mňouka odnést.