pondělí 29. června 2009

Oči šejdrem

Když už jsme se sestrou odvezly z Ikei celý ten náklad na zádech, tak to chtělo nějakou tu odměnu ... odebraly jsme se proto za kulturou.
Honit sestru po galeriích by nebylo to správné ořechové, a tak jsme vyrazily do čističky. Tedy spíš do Ekotechnického muzea, které sídlí v bývalé kanalizační čističce. Probíhá tam totiž výstava Labyrint světla. Říkala jsem si, že když jsme před lety byly v Jičíně na výstavě takových podivných zkumavek a jiných pišišvorů s různým obsahem, s kterými se dalo vrtět, točit, třepat a tak, dokázaly jsme si hrát dost dlouho. Tady jsme si moc nepohrály, neboť tu bylo méně exponátů a hafo hnusných mrňavých dětí. Vlastně jsme si díky mé neústupné dětinské povaze vyzkoušely všechno, neboť jsem ochotna i ve svém věku, šlapat dětičkám po nožičkách a řvát jim do ksichtíčků: "Teď já, ty už jsi se díval ... mamííííííí, ať mě k tomu pustí...". Celé to bylo tak trochu jako detektivka, neboť k exponátům nebyly popisky a každý si musel sám zjistit oč tu kráčí. Nejvíce se nám ale líbilo v podzemí. To první ve tmě skrývalo vodní nádrž, na které se odrážel do kola promítaný text. Radostně jsem ve změti písmen zahlédla slovo a počala povykovat: "Hele ségra, hele, tam je napsáno hlad, no vážně vidíš, hlad ... ne, tam je napsané hladina,". Ségra se mohla potrhat smíchy a konstatovala, že na nic jiného než na jídlo nemyslí. V druhém podzemí byly nádherné dlouhé stoky, do kterých se dalo skvěle hulákat a oni vraceli ozvěnu. Myslím, že jsme si to i přes ty děti užili ... snad už všechny co jsem tam hodila a rozvlnila hladinu vytáhli :))

2 komentáře:

Greta řekl(a)...

My jsem se na Labyrint taky chystali, se spřátelenýma matkama, rozmnožit to hafo mrňavejch dětí, ale nějak jsme zaspali či co... Když teď čtu tvůj příspěvek, lituju

aknezob řekl(a)...

Pro takhle mrňavý to není, je to taková objevná cesta, různých světelných efektů a někdy je těžké zahlédnout to co člověk zahlédnout má.