Momo a čas příjemně strávený

Minulou sobotu měla premiéru hra Momo a zloději času v Divadle v Dlouhé. Lístky nebyly k sehnání a tak jsem začala Havelku (režisér) nahánět. Dělala jsem smutné oči, mávala řasama a tak. Zabralo to, ani jsem se nemusela moc snažit ... vlastně vůbec :)
Lístky jsem měla dostat před představením v pasáži před divadlem, a protože Havelka je bytost roztříštěna na tisíci místech, hodně jsem se modlila za to, aby na mě nezapomněl. Nezapomněl ani na mě, ani na tu fůru dalších čekajících ... jsem zase o něco chytřejší :)
S Králíčkem jsme se usadili v druhé řadě, přestože jsme měli lístky na balkon, ale nikomu to nevadilo. Byla jsem plna očekávání a strachu z toho, že se mi to nebude líbit. Všechny hry, co jsem od Havelky viděla byli totiž autorské, tahle však vychází z knihy Děvčátko Momo a ukradený čas od Michaela Ende. Tato báječná, avšak zapomenutá kniha, tak dostala nový rozměr a doufám, že si jí děti budou víc půjčovat.
Zklamaná jsem nebyla spíš naopak. Hra je složena z útržků příběhu, které tvoří celkový náhled na odehrávající se události. Nevím, jak hru vnímají ti, co knihu nečetli, jestli jsou schopni příběh pochopit, ale myslím si že ano. Možná je na čase, se zeptat Králíčka na jeho názor :) Trochu mě zarazilo, že role metaře Beppeho a snílka Gigiho splývají s ostatními, přestože v knize tomu tak není. Na rozdíl od knihy Havelka obohatil příběh o komický prvek želvy. Tedy želva je i v knize, ale v podání Magdaleny Zimové se stala hvězdou příběhu, což bylo trochu na škodu, neboť občas svou komičností potlačila příběh do pozadí.
... a jako vždy, i tento večer měl své pokračování, ale to je pouze příběh osobní :)