Přestěhovala jsem se. Opustila jsem své stádečko kočičáků a bydlím sama. Konečně poprvé sama, žádní spolubydlící, žádní majitelé bytů, žádné cizí vztahy, které mi ničí život.
No, tak úplně sama nejsem. Přes veškeré úsilí nemít kočičky, mám dvě. Rozum mi praví, že jsem sama, věčně v práci, jezdím k rodičů, na výlety, ke známým a tak. Svědomí mi však nedalo, a tak jsem si ty dvě nezaopatřený prťata vzala sebou.
Při stěhování jsem zjistila, že v jednom bytě věcí neubývá, v druhém přibývá, ruce mám jak opice vytahaný a záda strhaný. Přes množství věcí, které se ukázalo že mám, vlastně nic nevlastním. Byla jsem nucena si koupit matraci, na které spím, skříňku ve které mám krámy a vysavač na kočičí chlupy. Co nemám a dlouho mít nebudu je pračka a peníze.
Pár perliček na závěr:
- Hned první ráno jsem byla nucena si chleba mazat lžičkou, neboť jsem neměla žádný nůž.
- Paní domácí mě pozvala na bábovku, vlastně na oběd ... bojim, bojim.
- S mojí sestrou se dá nakoupit cokoli, ve dvou jsme odvezly skříň, tři umělohmotné bedýnky, čtyři polštáře, dvě lampičky a žehlící prkno. ... no, a ještě mi to všechno sestavila.
4 komentáře:
Takže takovej novej životní začátek, hm? Tak ať se daří, hodně štěstí. A samozřejmě se těším na další pěkné články na tomto weblogu.
No jo, pořád stará panna a najednou šup a matka dvou dětí :)
Taky občas toužím, být sám.
Bohužel, když pak ten vytoužený okamžik nastane, nevím co dělat.
A tak zmateně chodím po baráku, po zahradě, dělám věci, které mám jinak oficiálně zakázané, a tak nějak divně se nudím. Mám samozřejmě po ruce seznam věcí co bych měl udělat, když už mám tolik volného času, ale nějak nevím čím začít.
Koupit si pořádnej nůž ... to je dobrej začátek.
Nikie...ti sourozenci jsou někdy prima, co? :) a kde se teď nacházíš?
Okomentovat