Pokud někomu slibujete koláče, je dobré přinést koláče a ne něco, co se vzdáleně koláčům podobá. Možná kdybych se držela popisu, tak by to dopadlo o dost lépe, ale já mám svojí hlavu a tou se řídím ... a mojí hlavu ovládají hlavně emoce nikoli rozum.
Vzpomněla jsem si totiž na dětství, kdy když se někdo ve vesnici vdával, sešly se ženské v kuchyni místní textilky a pekly svatební koláčky, takové ty malé vázané. Nevzpomínám si, že by tam otravovalo ještě jiné dítě něž já, ale uždibování těsta, dělání uší a vázání koláčků šlo těma ručičkama skvěle a mě to prostě bavilo. Dneska už to tak není, zaprvé nejde díky hygienickým normám pronajmout kuchyni a všichni si dávají raději péct do místní pekárny, neboť je to bez práce.
Tohle těsto se však k vázání opravdu moc nehodilo, trochu se to trhalo a jedna dávka je skutečně pro čtyři hladové málo, a tak jsem se snažila obří švestky z naší zahrady nacpat do malého kousku těsta, přidat k tomu mák s cukrem a zavázat to. S máslem jsem už neměla šanci a tak jsem to polila na vrh. Na pohled to byly příšerky, ale na chuť byly docela dobré.
Žádné komentáře:
Okomentovat