Erotika na mě dnes útočí

Začalo to hned ráno v tramvaji. Na Revoluční je cukrárna Apetit a z výlohy se na mě radostně dívaly neoděné figurky a nápis hlásal: Zde v prodeji erotické marcipánové figurky.

Potom jsem tu hledala knihy papírových skládanek a vyběhlo na mě tohle.


Pak na mě vyskočily plakáty na bezpečný sex při hledání papírových sněhových vloček.



Bojím se už do vyhledávače napsat cokoli, co třeba "dětské pleny", nedělají se doufám nějaké s potiskem tohoto ražení, že ne?

Přišla mi pozvánka

na sraz ... tak trochu drsný humor pětatřicátníků :)

Vítejte v opičím světě

Po Medvídkovém úterý netradičně následuje Opičí pondělí ... Ooook



První na svět přišel opičák ... díky všude přítomným chlupům, tak trochu kočičák :)



Jako další se zrodily opičí magnetky a nejhorší na tom bylo, shánění magnetické folie. Jsou prostě vystřižení z filcu, ušití a z druhé strany je nalepená ta, již zmíněná samolepicí magnetická folie, kterou seženete např. v Altamiře.



Poslední se vyklubaly opičí muffinci.

Jogurtové těsto
1 bílý jogurt se smíchá s 3 vejci, 1 a 1/2 hrníčkem cukru, 1 hrnkem oleje, 3 hrníčky polohrubé mouky a 1 lžičkou prášku do pečiva.
Krém mé sestry
Roztavíte čokoládu na vaření nebo čokoládovou polevu a zamícháte do ní kysanou smetanu ... jak prosté :)
Zdobení
do polevy vložíte jeden celý piškot jako čumák a dvě půlky jako uši. Oči jsou z marcipánu a celé je to počmárané čokoládovou polevou.
Pak už to stačí jen sníst :)
Tak zase někdy s jiným zvířátkem :))))

Nutně to potřebuju ještě jednou vidět

Asi začnu vyhrožovat Havelkovi, jak si mohl mě, takhle namlsat a pak říct, "Dost!!" Jak si vůbec mohl dovolit, tohle představení přestat hrát?
Jsem spíš samotář a jen málo kdy mám pocit, že musím někam patřit. Včera večer jsem však měla dojem, že někam patřím, tedy alespoň ke své generaci určitě.
1203 je něco jako jízda na tobogánu vzpomínek interpretů a člověk jede s nimi. Tohle kouzelné představení mě donutilo nespat, procházet se noční Prahou a probírat se střípky svých vzpomínek, některé jsou ostré jak břitva a některé hlaďoučké jak oblázky, všechny jsou však moje a patří ke mně.
To je vám tak nádherné představení, že mě mrzí, že už ho neuvidím.

Čokoládový orgasmus

Pokud by se Čokoládový orgasmus dal měřit ve škále Richterovy stupnice, dosáhl by bez problému osmičky.

Už asi měsíc jsem ostříhaná, ...

... takže si copy můžu plést tak maximálně z těsta.
Tenhle plněný cop miluju, a když mám náladu, tak každý pramen plním něčím jiným.



Plněný cop je stráááášně jednoduchý. Prostě do 1/8l vlažného mléka dáte trochu mouky a trochu cukru s 20 g kvasnic. Asi po deseti minutách do nalijete do důlku v 375 g hladké mouky s 50 g vlažného rozehřátého tuku a špetkou soli. Patlála, patlála a až upatlála krásné hladoučké, jak dětská prdelka, těsto, je čas na kávu a kynutí. Po vykynutí, uděláte tři pruhy, které něčím napatláte (povidla, tvaroh, oříšková nebo maková náplň, ...), přehnete a upletete cop. Necháte kynout a pak je čas péct. Po vytažení s trouby ještě horké potřete rozšlehaným vajíčkem s moučkovým cukrem.

Hrátky v trávě

Znáte hru Twister? ... jestli ne, doporučuji. Takové veselé odpoledne s Nikii, ET a Muminkem v parku Sacré Coeur jsem strávila právě hraním této hry.
Podle popisu jde o hru motorickou, s čímž nelze než souhlasit, ale popis je to dost neúplný. Také je to totiž hra velmi kontaktní, vyvolávající záchvaty smíchu a pocit, že nevíte nejen, která ruka (noha) je pravá a která levé, ale ani která je vaše. V neposlední řadě jde o hru, kdy ze sebe děláte vlastně dobrovolně blba, neboť koho by napadlo, že se bude snažit mít různé končetiny dobrovolně zauzlené s končetinami jiných lidí.

Jsem přeci dospělá ...

... anebo taky ne.
Na Svět knihy jsem dorazila s předsevzetím, že letos si nic nekoupím ..., ale copak se dá odolat, když Pip byl jen za 50Kč a Kocourek taky?



No, uznávám, že Kočička z kávové pěny a Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku za 50Kč nebyly, ale to tak nějak vyplynulo ze situace.

Timur a jeho parta ...

... jsou fanoušky hokeje.
Mému pokoji se říká skanzen, neboť je v něm vše, co bylo zakázáno vyhodit, ale nikam se to nevešlo a nikdo to nechtěl. Mě osobně to vůbec nevadí, a přijde mi celkem vtipné, když jedna skříňka knihovny s nápisem poezie, ukrývá ručníky a ložní prádlo, jiná s nápisem umění nádobí.



Pod jednou skříní je také stolní hokej. Koťata se stejně jako neurvalí fanoušci vrhají na led, perou se, a snaží se hokejisty zalehnout nebo jim ukousnout hlavu. Nemám k hokeji žádný vztah a tak se klidně dívám jak Timur likviduje jednoho z hráčů a když je unaven, jde si přihnout k mámě, aby měl dost síly k dalšímu útoku.

Poučením do budoucna ...

... se mi stalo víkendové pečení.
Pokud někomu slibujete koláče, je dobré přinést koláče a ne něco, co se vzdáleně koláčům podobá. Možná kdybych se držela popisu, tak by to dopadlo o dost lépe, ale já mám svojí hlavu a tou se řídím ... a mojí hlavu ovládají hlavně emoce nikoli rozum.
Vzpomněla jsem si totiž na dětství, kdy když se někdo ve vesnici vdával, sešly se ženské v kuchyni místní textilky a pekly svatební koláčky, takové ty malé vázané. Nevzpomínám si, že by tam otravovalo ještě jiné dítě něž já, ale uždibování těsta, dělání uší a vázání koláčků šlo těma ručičkama skvěle a mě to prostě bavilo. Dneska už to tak není, zaprvé nejde díky hygienickým normám pronajmout kuchyni a všichni si dávají raději péct do místní pekárny, neboť je to bez práce.

Tohle těsto se však k vázání opravdu moc nehodilo, trochu se to trhalo a jedna dávka je skutečně pro čtyři hladové málo, a tak jsem se snažila obří švestky z naší zahrady nacpat do malého kousku těsta, přidat k tomu mák s cukrem a zavázat to. S máslem jsem už neměla šanci a tak jsem to polila na vrh. Na pohled to byly příšerky, ale na chuť byly docela dobré.

Jen pro ten dnešní den ...

... budu muset vymyslet nějakou novou kolonku v zásuvce NEPODAŘENÉ.

1. Spala jsem pod dekou a nepovlečenou peřinou, neboť chroustíci (koťátka) se přestěhovali ke mně a za záchůdek považují mojí postel ... ráno jsem byla přimo při akci, takže dnes spím ve spacáku.
2. Snažila jsem se před odchodem do práce na rychlo opéct brambory s paprikou a květákem k obědu a při rychlorozmrazování v horké vodě se my do pytlíku s květákem dostala voda ... už jste někdy ždímali květák?
3. Pokud máte bílou halenku nepijte kávu.
   
4. Nejdřív mi spadla lahev a pak víčko ... teď mi padá hlava bolestí, neboť nemám co pít.
5. Nechtěně jsem jakéhosi anglicky mluvícího čtenáře Alího pozvala na schůzku slovy "date born" ... pro ty co mi nerozumí, jsem chtěla "datum narození".
6. Řekla jsem jednomu kolegovi o jeho nekolegiálním chování a vzkázala jeho šéfové, že ji přijdu počurat židli, když není ochotna půjčit lidi z oddělení, když je třeba ... no a on si hned běžel stěžovat a teď to vypadá na mezinárodní konflikt.

... a to jsou jen špičky ledovce, prkotinama se nezabývám. Jojo, do večera daleko, co mě ještě asi tak čeká.

Špatný vliv ...

... má na mě Králíček.
Neustálé mě prudí poznámkami o černém oblečení, a tak jsem se rozhodla, že si ušiju něco světlého, aby dal pokoj. Výsledkem je tahle batikovaná halenka s tisky vážek.



Co jsem však nedomyslela a je ještě děsivější než Králíčkovo pošťuchování, je pošťuchování ostatních, cože se to jako děje.

O ozubené kolečko víc ...

... má takzvaná zubačka.
Tatínek nás vyhnal na tajný výlet ... tajné výlety on plánuje rád. Vypadá to asi takto:
Maminka: "Kam pojedeme?"
Tatínek: "To je tajný."
Maminka: "A pojedeme do hor nebo do kraje?"
Tatínek: "To je tajný."
Maminka: "Prosím tě nech toho, jak mám vědět, co si vzít sebou."
Tatínek: "To co vždycky."
... no, a pak se do toho vložím já, protože nejde tak o to, co na sebe, ale o to, jaký bič na nás tatínek vymyslel. Je totiž docela možné, že když něco není rovina, tak to za rovinu prohlásí a pokud jde o počet kilometrů, tak to se netrefí nikdy a je zajímavé, že vždy říká míň.



Tentokrát se však nejednalo ani tak o pěší turistiku, jako o cestu za technickou památkou. Z Harrachova jsme šli pěšky přes Hvězdu do Tanvaldu, odkud jsme jeli vláčkem zpět.

Knihovna je něco jako Hlavní nádraží

Kdo z vás neměl jako malý medvídka? ... přiznejme si to, všichni :)
Přitulit se k medvídkovi, je přeci naprostá rozkoš, přinášející klid a pohodu ... a to je právě to, čeho se v úterním knihovnickém frmolu nedostává, a tak jsem pro dnešní úterý zavedla Medvídkový den.

Nejdříve jsem upekla medvídky ...















... pak jsem vystříhala krabice a nakonec uháčkovala medvídky :)
První háčkování; Stanfieldová, Lesley; Euromedia Group - Ikar 2007; 978-80-249-0927-1



















Celému tomu, ale vévodí Trapík, kterého jsem ušila v neděli u rodičů.

Stále něco hledám

Zpravidla zapomenutou myšlenku, ale také jehly, špendlíky, papírky s poznámkami, dvě stejné ponožky, nůžky a nejčastěji v poslední době háčky a jehlice. V rámci záchvatu trudomyslnosti jsem zkusila terapeutické písně podpořené aktivní činností. Výsledkem je pytlík na jehlice a pytlík na háčky. Otázka je, jestli nebudu hledat i je.















Jo, je to mimochodem moc jednoduché. Nacpete dva pytlíky do sebe a všijete poutka a přišijete knoflík. Jediné úskalí tkví v tom, že musíte počítat na délku o něco víc na přehnutí :)

"To čumíte jak jsme velký...

... a to jste ještě neviděli bráchu, ale on se nerad fotí."

Výlet v bodech

1. Autobus z Holešovic do Doksan jsme stihly ... tentokrát nikdo nedobíhal.
2. Kostel Na nebevzetí Panny Marie v Doksanech je neskutečně přeplácaný.












3. Hurá, houpačka.
4. Hurá, Míša.
5. Ohře je neskutečně nádherná, děsivě studená, ale alespoň po kolínka je potřeba tam vlézt.












6. O nedostatku humoru místního obyvatelstva se nedá mluvit.












7. "Dáme si guláš", zkonstatovaly jsme před Budyní ... už však nebyl.
8. Pohled na místo, kudy kráčely dějiny ... alespoň z venčí.












9. Ten Hazemburk je pořád stejně daleko ... ještě že tam nejdeme.












10. Libochovice, co naše oči nevidí ... cukrárna ... ten první i ten druhý zákus byly moc dobrý.
11. "Jéé, zámek, snad budou mít záchody." Asi mají, ale zavřeli nám před nosem.












12. Ten zámecký park je tak krásný ... "Kdoví jestli se v něm může čůrat."
13. ... a jak krásně kvete ...












14. ... a ta nádherná zákoutí ...












15. ... jupí, dá se tu ležet a čumět do větví ...












16. ... bezva, mají i knihovnu ... taky zavřenou.









17. ... a teď na bus a do Prahy.