Ještě mám naději ... nebo raději ne :)

Unavená a prochladlá jsem nacpanou tramvají se trmácela nocí domů, když mě probrala k životu dvojice vedle mě stojící. Začali se totiž vášnivě líbat, prostě mladá, nadržená láska ... jemu asi šedesát a jít tak o 10 míň. Trochu se mi zvedal kufr, tak jsem se otočila, prostě mě anatomické detaily moc neberou a na věku nezáleží.
Náhle se však ozvalo mlasknutí a šepot: "Máš protézu, viď?"
Paní pak dotčeně říkala něco o sprosťáctví, ale mě to opravdu pobavilo.

Taky by mě měli zabalit ...

... klidně bych se nechala do takových balících papírů :) Papírnictví trochu jinak.

U nás v rodině bývají Vánoce ve znamení "netradičních" dárků ...

... čím větší volovina, tím lepší.

Začněme například maminkou. Stále si stěžuje, že všechno zapomíná, takže aby si náhodu nezapomněla vyměnit každý den spodní prádlo, dostala kalhotky (takové ty bavlněné pěkně do pasu) s popisem dnů a medvídkem. Já osobně si myslím, že 65 let je stejně asi jako 12 let (a to nejen) co do zapomnětlivosti střídání spodního prádla, proto nechápu, proč jsou na trhu kalhotky s nápisy dnů jen pro náctileté.

Papírový model

Děti dostaly polštáře v podobě žabáků. Synovci jsem k němu dala 1 Kč, aby věděl že má zakletou princeznu. Je to vlastně taková učební pomůcka, dokud se nenaučí líbat, žabka se nepromění.



Vrcholem Štědrovečerního večera byla krabice plná prasátek. To byste neřekli, jak snadné se bylo dohodnout s našim řezníkem: co prase, to jedno zaplacené vepřové koleno. Tatínek byl z tohoto předplatného na jeho pochoutku tak vedle, že se musel hned po telefonu podělit s tetou.



Synovec s neteří již nabírají také dech, takže rodiče dostali ještě neobvyklou, jak obsahem tak velikostí, kápeztku.